Obrazy prý vidí vše, a když nevidí, tak alespoň slyší. Možná jste si ale všimli, že jedna z kolejí je obrazy probírána až okázale často. Ano právě my – nebelvírští. Statistika dokázala, že právě červení jsou vůči třem ostatním kolejím v hledáčku všetečných obrazů až třikrát častěji. Proč? Co nás činí tak neovladatelně zajímavými? Je zatím naše přirozená nátura? Stojí za tím třetí strana?
K tomuto tématu mi poskytla rozhovor nebelvírská prefektka Samantha Lume, která je právě jedna z těch, do které se obrazy takříkajíc „opřely“. Chodí skutečně se třemi chlapci najednou, zabila, nebo nezabila další nebelvírskou dívku?
Já: „Hádám, že není moc příjemné poslouchat o sobě takové věci, že?“
Samantha: „Vskutku… Zvlášť pro mne, jakožto jedinou prefektku Nebelvíru… Však jsi asi slyšel, bůhvíco nemám s ostatními prefekty, nebo tak. A pak si lidé o mně myslí bůhví co, ikdyž to není pravda.“
Já: „Takže to pravda není?“
Samantha: „No… Jediná pravda, kterou jsem kdy od obrazů slyšela byla, že prý se vodím za ručičku s Henrym, což pravda koneckonců je. Jinak každej ten drb je výmysl. Jo, ještě se říkalo, že jsem zabila Lauren, ale to bylo tak, že jí trefil potlouk a já jí zachraňovala život.“
Já: „Víš, všiml jsem si, že o nebelvírských obrazy mluví mnohem více než o studentech ostatních kolejí. Myslíš si, že je to proto, že nebelvírští dělají tolik, řekněme, neplech?“
Samantha: „Noo… Já bych spíše řekla, že díky nebelvírské povaze jsme prostě více vidět, ne že bychom dělali více neplech. Prostě více vybočujeme z řady. I vzhledově. Třeba mne si obrazy více všimnou, díky vlasům, Deilena protože má devět prstů… A máme i evidentně zajímavé osobní životy.“
Já: „Jistě, to ano. Ale to přece není důvod k tomu, aby jsme se stávali terčem tolika pomluv, ne? Tedy myslím jako, že… no jsou tady i jiní studenti, kteří jsou vidět a nejsou z Nebelvíru a nebo profesoři. Merlinví, co oni dělají po večerce, ale o těch se nemluví. To mě dovedlo k úvaze, jestli jsou obrazy podplatitelné. Co myslíš ty a kdyby, tak čím bys je podplatila?“
Samantha: „Podplatitelné? Myslím, že ne. Jasně, můžeš jim dát lepší drb, ale oni stejně použijou ten o tobě a ještě to zamotaj s tím jiným. O ostatních kolejích se možná mluví méně proto, že ti, co dělají nepřístojnosti, nebo něco drbuhodného to dělávají mimo jejich zrak… jen my Nebelvírští si to musíme nechat na schody.“
Já: „No, já spíš myslel, že by jim třeba někdo slíbil celoroční údržbu, jako oprašování a tak… Takže si nemyslíš, že by se proti Nebelvíru někdo prostě spiknul?“
Samantha: „To oni neocení. Spiknul… No, je to jedna z možností… Dokonce bych byla schopna ukázat i kdo, ale veřejně to říkat nebudu.“
Já: „A když ti slíbím, že to nikomu neřeknu, povíš mi to?“
Samantha: „Ne.“
Dokonce i slečna Lume připouští, že by nebelvírskou kolej někdo měl až tak nerad, že by poskytoval obrazům falešné informace, či dokonce úplatky. Kdo za tím vším stojí? Čím obrazy podplácí? Co dělají profesoři po večerce?
Jedno je jisté – záhadný padouchu, budeš dopaden! Možná ne dnes, možná ne zítra, ale jednou, třeba za desítky let, určitě!
Prozatím nám nebelvírským (a ne jen nám) zbývá už je dávat si neobyčejný pozor na to, co před obrazy říkáme nebo děláme.
Jesse D. Fillius, 1. ročník