Konec roku se blíží rychleji, než by se dalo čekat, a i když jen mrknete, uplyne několik dní jako voda. Ovšem i tento konec předznamenává nějaký začátek, a tentokráte je to začátek letních prázdnin, které si jistě každý plánuje po svém. Na rozloučenou s tímto školním rokem jsem si dovolil sepsat kratší básničku, nikterak namáhavou na čtení, jen pro pobavení. Tak směle do ní.
Studenti ve svých lavicích,
vysedávají na vlastních zadnicích.
Jsou však už velmi neklidní,
jen tak je něco nezklidní.
Za víčky se jim odehrává příhoda,
kde sluncem zalitá je příroda.
A oni venku již chtějí být,
času již moc nemají nazbyt.
Již konec je školnímu roku,
již konec je psaní do bloku.
Někdo se s hradem již loučí,
jiní po prázdninách zase přifrčí.
Přesto však už to nikoho nebaví,
profesoři studenty už jen unaví.
Inkantace, formule a hromada učení,
nyní už jen zbývá srdceryvné loučení.
Ke spánku chystá se hrad bradavický,
vyprovází ven hlavičky kouzelnický.
V kufrech opět mizí kopy oblečení,
i profesoři balí, dostatečně ukojení.
V chodbách ustává blábolení,
jediným přáním je vysvobození.
Jsou však tací, kterým ven se nechce,
oni snad za domov chtějí Bradavice!
Přesto však nikdo setrvat nemůže,
a snad mu myšlenka na návrat pomůže.
Poslední dny se na hradě krátí,
kéž se opět pohodově vrátí.
A tak nezbývá než říci na konec,
nesmutněte, i když zazvonil zvonec.
Prázdniny se velkým kvapem blíží,
tak jděte a prožijte je bez potíží!
Snad už jen na závěr, a takto mimo báseň, bych chtěl všem popřát hezké prázdniny, málo úrazů a šťastný návrat do školy. Pro ty, kteří již školu opouštějí, přeji štěstí v budoucím povolání a studiích.
Christian W. Leighton