Začiatok roka. Prvé dni. Prvá cesta do školy. Každý rok si to študenti zažívajú a možno si už zvykli na morskú chorobu z lodiek a cestu vlakom, ktorú niektorý prespia. Nám to už príde normálne, každý rok to máme rovnako, ale spomenie si ešte niekto na to ako sa cítil prvýkrát keď nastupoval na loďku? Keď si prvýkrát vo vlaku kúpil niečo sladké pod zub, alebo keď ho zaradili do koľaje? Myslím, že každý to prežíval inak a nie všetci si na to spomenú, pretože niektorý už dávno zabudli. Ale prváčikovia to majú v čerstvej pamäti a práve preto je najlepšie sa na prvý dojem spýtať práve ich. Konkrétne som sa na to spýtala Beatrice Devine, študentky nebelvíru.
Ako si sa cítila keď si prvý krát zbadala vlak?
Beatrice: No, ehm, byla jsem nervózní, jakože hodně nervózní. Většina kupéček byla obsazená a navíc tam nebyl jediný člověk, kterého bych znala….Něco mi o tom vyprávěl děda, což je vlastně jediný kouzelník z naší rodiny, ale upřímně řečeno jsem z toho moc nepobrala, no.
Kam si si nakoniec sadla a ako to na teba pôsobilo? Aký boli ostatný? Ako sa chovali?
Beatrice: Nakonec jsem si sedla k nějaké Caroline…. Joo, Caroline Leová se jmenovala! Ta byla moc milá…Všichni byli moc milí, dalo se s nima povídat, ve vlaku jsem se rozhodně nenudila, čehož jsem se celkem obávala.
Bála? Myslím, že sa boja viacerý. Ale čo si si predstavovala pri ceste vlakom? Čo si od nej čakala?
Beatrice: No, můj děda, jak už jsem o něm mluvila, mi říkal, že se ve vlaku nudil, protože si sedl do kupé s knihomolkou a s holkou která celou cestu jenom spala, nikdo jiný už se k nim nepřidal, tak jsem se… No, obávala aby to u mě nedopadlo stejně. Ale naštěstí nedopadlo, cesta byla fakt dost zábavná.
Tak a čo sladkosti? Predsa len, maškrta vo vlaku nie je zlá
Beatrice: No, ke sladkostem jsem se dostala až u medového ráje protože prostě na sebe neumím upozornit ani ve frotně.
A čo hovoríš na Edíka?
Beatrice: Edík, to je teda něco. Skákal tam přes nás a okolo nás a všechny to celkem vyděsilo….. Jakože, celkem dost.
No a čo vám povedali? Nebolo žiadne varovanie?
Beatrice: Že máme prostě zůstat v klidu. To se dělá těžko, když vám obrovskej had skáče přes loďku.
A čo vlastne robil? Znepríjemnil vám cestu?
Beatrice: No, většina studentů byla celá promočená. Jak už jsem zmiňovala – skákal přes loďky a plaval kolem nich. Bylo to celkem děsivé, protože no… Na těch malých loďkách a vedle takový mega had… Bylo to celkem nepříjemné, no.
Ale Ed neublížil nikomu?
Beatrice: Ne, to ne
Ako ti bolo keď si sa dostala na breh?
Beatrice: No, upřímně řečeno jsem byla ráda za pevnou půdu pod nohama.
Ako si sa cítila keď si prišla do hradu?
Beatrice: Nervózně. Břicho mě bolelo, trochu se mi točila hlava a když jsme prošli vchodem do velké síně, myslela jsem si, že omdlím.
Aký názor máš zatiaľ na školu?
Beatrice: Škola se mi zatím moc líbí, je tu spousta přátelských lidí – zatím jsem se nesetkala s nikým vyloženě zlým, krásné školní prostory, zajímavá místa prostě je to tu úžasný!
Ako sa ti páči v koľaji v ktorej sa nachádzaš?
Beatrice: Jsem s ní nadmíru spokojená. Jsou tu opravdu milí lidé – nebo teda ti, které jsem potkala, ti byli milí, navíc jsem se dostala na stejnou kolej se svou kamarádkou, což je úplně úžasné!
I keď sme sa na začiatku možno všetci báli, postupom času sme prišli k podobnému záveru ako Beatrice:
Ako by si zhodnotila celkovú cestu do Bradavíc?
Beatrice: Moc se mi líbila. Byla taková, no, milá, poznala jsem příjemné lidi, ve vlaku to bylo super, pak ta dobrodružnější část s Edem. Prostě byla super.
Rozmlouvala Zoey Shawelová