Kolena mám roztřesená před kloboukem... mluvícím? Kampak budu zařazena? Kdepak je mé cesty cíl?
Nebelvír (bez urážky) nezdál se mi, oplývám já snad odvahou? Zapadla bych mezi těmi, co se statečnými v právu zvou? Či mravní síla je mi vlastní, jsem přátelská a pomohu. Ne, zklamala bych onu paní vlídnou a ochotnou Helenu. Co teprv kuráž zelených, ta mi jistě není vlastní. V davu dětí Salazarových nenašla bych čas si zasnít. Ale pak je tu kolej Roweny rozené v Havraspáru a důvtip nad problémy, jež trápí mudrcovu hlavu. Ta kolej modrá, vzdělaná do oka mi jasně padla pro tu bych byla jak dělaná, ta by mi moudrost dala. Hlavu schovanou v klobouku jež se mi brouzdá hlavou a srdce někde v žaludku, snad zvolí kolej pravou. Nekonečná chvíle čekání co bude teď a dál, když ukončí pak mé trápení: "Není zbytí, je to Havraspár!"
Victoria L. Price
Tagy: Havraspár, Mrzimor, Nebelvír, nováčci, rozřazování, Zmijozel