Registr hůlek. Svým způsobem věc, která hrad rozdělila na dva tábory. Možná tedy tři. Na ty, kteří jsou pro, proti a ty, kterým je to vlastně jedno. Odpůrci jsou možná v menšině, ale v menšině většinové… Sám jsem proti registru. Než mě nazvete zaujatým a znechuceně odložíte Bradavičník, zkuste prosím popřemýšlet nad následujícími řádky.
Již několikrát v historii se ukázalo, že Ministerstvo, má potřebu si své „svěřence“ kontrolovat. A to nehledě na věk, postavení nebo snad dokonce přání kouzelníka. Jistě, existuje hlídáček, který je zajisté potřebný, aby nerozvážní mladí kouzelníci, jakým jsem například já, neprozrazovali existenci kouzelnické kultury, a pokud by se tak nedej bože stalo, aby se dalo vše rychle napravit. Ptáte se jak tohle souvisí s registrem?
Ano, hlídáček je hlídáček, ale ten automaticky dovršením 17. roku života mizí a nijkdo tak už (doufejme), nemá informace o poloze kouzelníka a o použití hůlky. Co se však může stát, bude-li hůlka zanesena do registru? Dnes je sice „jen“ jakýmsi vstupním seznamem, kdo nám ale zaručí, že zítra již nebude zneužit například právě ke sledování kouzelníků? Zítra? Příští rok? Za 5 let? Kdo nám tohle může zaručit? Vyjádřil snad již nějak ministr? A dá se mu vůbec věřit? A proč vlastně, když je registr tak důležitým krokem, ho nezavedla slečna exředitelka A. Essaouir, když pan Laurie utekl? Proč se k tomuto kroku přistoupilo až teď? Čím víc se člověk bude ptát, tím víc otázek bude.
Jsou to otázky, na které si každý musí najít sám svou vlastní odpověď, popřípadě si odpověď přebrat po svém. Já už svůj názor mám, a zatím to vypadá, že se nebude nijak měnit. K registru asi budu muset tak jako tak, ale jak řekl můj kamarád Damon, dobrovolně to rozhodně nebude, to mi věřte.