Kdyby se mě ještě v neděli dopoledne, než jsem vyrazila do Prasinek, někdo zeptal, zda Otec Vánoc existuje, bez většího otálení řeknu ne. Teď? Ano! Na vlastní oči jsem ho viděla a dokonce na to mám i svědky.
Někdo by nepochybně mohl namítnout, že to mohl být jen nějaký šprýmař, který se za Otce Vánoc jen vydával. Jenže! Tenhle chlapík měl vážně létající sáně a věděl věci, které jen tak někdo vědět nemohl. Ale vezměme to hezky popořadě…
Má návštěva Prasinek začala úplně obyčejně a nijak zajímavě. Jen tak jsem bloumala po náměstí, prohlížela si stánky a hledala vhodné dárky. Byla jsem tam sotva chvíli, když mě ale od rozjímání nad vhodným dárkem pro rodiče vyrušil cinkot rolniček, podivný stín na obloze a pak hlavně hlasitý řev. Jen o chvíli později kousek od kašny havarovaly létající sáně řízené na první pohled milým chlapíkem v červeném. Ptáte se, kdo to byl? Samozřejmě nikdo jiný, než Otec Vánoc! Jestli se teď bojíte, zda se mu něco nestalo, pak Vás můžu uklidnit, přežil ve zdraví a bez jediného šrámu. Za to byl poněkud naštvaný a hlavně smutný.
Jak jsme se, společně s naším kapitánem Chrisem a modrou prefektkou Severinne, dozvěděli vzápětí, nejen že si rozbil sáně, ale hlavně cestou poztrácel důležité dárky. A na louku mu utekly lamy. Ani teď si z Vás nedělám legraci a myslím opravdu živé lamy, ta zvířata, co dost ráda plivou. (Jak by mohli Chris a Sev vyprávět.) Ony totiž tyhlety lamy zaskakovaly za soby, kteří jako naschvál onemocněli a nemohli se s Otcem Vánoc na každoroční nadělování dárků vydat.
Jestli mi stále nevěříte, vězte, že já také nevěřila. Nebo se mi to alespoň zdálo dost podivné. Už jste někdy viděli létající lamy, co by měly táhnout sáně? No já tedy ne. Ani jsem o nich neslyšela. Ale Otec Vánoc si trval na svém, a když jsme se ze začátku spíš vyptávali, místo abychom se ihned pustili do hledání ztraceného zvířectva a dárků, tvářil se dost zkroušeně. Leč se do naší konverzace záhy se zvoláním „Otče, jsi to ty?!“ vřítil James Hroozley. Tvářil se jak ztracené štěně, které právě našlo svou mamku a tak v tu chvíli zkrátka neexistovala možnost, že bychom s hledáním dárků nepomohli. Navíc, přeci jsme nemohli dopustit, aby nebyly Vánoce, to dá rozum. Vzápětí se k nám přidali ještě někdejší profesorka (a taky ex-zelená) Bianca a Charly (taky ex-zelená) a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Chris a Sev se vydali chytat lamy, zbytek zamířil do nedalekého lesíku pro ztracené dárky.
A řeknu Vám, Otec Vánoc by se měl vážně naučit pořádně si ten svůj náklad zajistit, jelikož některé z poztrácených věcí byly na ne zrovna ideálních místech. Zachránit pod sněhem pohřbený dárek, i když jsem přitom zahučela skoro po pas do závěje, bylo ještě relativně snadné. S keřem s obřími trny, na kterém uvízl provázek s rolničkami, si poradil zase James a bez problémů ho přeměnil na plyšového slona. Jak jsme ale měli zachránit třeba cukrovou hůlku, která uvízla na špičce té nejvyšší borovice? No, Accio by vlastně možná stačilo, kdyby tam nebyla nějak šprajcnutá, jenže než jsme se dohodli na řešení, pustila se do ozobávání sladkosti sova. Překvapivě to chvíli vypadlo, že díky svým útokům cukrle shodí na zem a bude vyhráno, jenže nakonec se milý opeřenec rozhodl sladkost zabavit a odletěl s ní zpět k Prasinkám.
To jsme my, hrdinní zachránci Vánoc, vzali jako signál k návratu. A věřte nebo ne, když jsme se vrátili, zjistili jsme, že sova cukrle odnesla rovnou k Otci Vánoc. Zpět už tou dobou byli i Chris a Sev, včetně nalezených lam. Sice se ti dva netvářili zrovna nadšeně, protože lamy při jejich snaze o záchranu Vánoc zrovna ochotně nespolupracovaly, ale s nasazením vlastních životů to oba nakonec zvládli a dopravili zvířectvo zpět k právoplatnému majiteli. (Mimochodem, až budete někdy také nahánět nějaké to zvířectvo, zkuste ho nejdřív slušně poprosit. Prý to funguje. Nebo alespoň u těch lam ano.)
Třikrát sláva, Vánoce byly zachráněny! Otec Vánoc pak již bez problémů opravil sáně, zapřáhl lamy a vykonal vše potřebné, takže se klidně mohl vydat na cestu. Ještě před tím nám však dal za odměnu každému ponožku a svítící nos. A právě v tu chvíli jsem se utvrdila v tom, že šlo vážně o opravdového Otce Vánoc a ne nějakého vtipálka, co si z nás chtěl udělat dobrý den. Tenhle chlapík v červeném totiž věděl, že chce James dát svůj plyšový výtvor Nyel, že Chris sháněl dárek pro sestru (dokonce mu ho i dal!) a stejně tak i pro koho sháněla dárek Charly (ta taky dárek dostala). Nu a z toho logicky plyne, že to prostě pravý Otec Vánoc být musel. Navíc, kdo jiný by dokázal, aby vánoční sáně táhly lamy? Nikdo.
Snad i díky tomuhle nevšednímu zážitku se na Vánoce těším o něco víc. Doufám, že si je krásně užijete i Vy a dostanete spoustu krásných, třeba i těch vysněných, dárků. Ale přestože jsou dárky super, pamatujte na to, že to není vše. Užívejte si chvíle strávené s rodinou a přáteli a mějte se co nejkrásněji.
Veselé a radostné Vánoce všem!
Tagy: dárky, lamy, nehoda, Otec Vánoc, prasinky