Není to tak dávno, co jsem čtenáře Bradavičníku informovala o tom, že zlé a temné síly na hradě chtějí ublížit hadovi žijícímu v jezeře – Edíkovi. Jelikož však skoro nikdo nevzal mé varování vážně, překročila jsem v posledních týdnech k dalšímu kroku nezbytnému k záchraně živočicha.
A jak jsem svou nelibost vyjadřovala tentokrát? Velmi jednoduše, prostě jsem přestala chodit ven. Pevně jsem doufala, že tím třeba strhnu větší dav a Edík tak bude v bezpečí před případnými násilníky. A taky by pak konečně mohli odjet ti otravní bystrozoři, co nám ani nedovolí si jít sednout k vodě. No prostě hrůza.
Každopádně, celý plán s sebou nesl i ne zrovna příjemné omezení. Například to, že jsem kvůli tomu nemohla chodit na famfrpálové tréninky. Naprosto netuším, jak se mi celou tu dobu dařilo vyhýbat se jak Rebecce tak Chrisovi, kteří by mě za mé absence určitě ztrestali, ale věřte mi, mně to opravdu chybělo! A samozřejmě nejen to. Nemohla jsem se jít ani projít a ani na hodiny létání jsem nechodila s nadšením. Tam jsem teda aspoň veřejně rozhlašovala svou nelibost. K nelibosti některých mých spolužáků.
Člověk by teda čekal, že když projeví takové úsilí a odpustí si tolik milovaných věcí, bude tomu někdo přikládat váhu. Ale houby s octem. Nikdo to skoro ani nezaregistroval, a když už, tak se mi jenom smáli. Což rozhodně není fér. Dokud totiž bude Edík v jezeře, nikdy nebude v bezpečí. Takže teď jenom musí přijít na způsob, jak otevřít oči všem okolo. A o každém dalším provedeném kroku vás samozřejmě budu pomocí Bradavičníku informovat.
Napsala: nespokojená Cattleya T. Confianza