Dne 9. 4. 2087 jsem se ve večerních hodinách sešel s profesorkou Wildrose ve Velké síni, abych s ní udělal rozhovor pro svůj úkol do Obrany proti černé magii, ve kterém jsem měl napsat patnáct zajímavých faktů o některém z vyučujících daného předmětu. Po domluvě s ní jsem rozhovor následně zaslal i sem do Bradavičníku, protože si myslím, že obecně o svých profesorech víme poměrně málo, a tak se alespoň se slečnou Wildrose takto můžete vy, čtenáři, seznámit trošku blíže.
Nyní přejdeme k samotnému rozhovoru:
Tak mi pro začátek řekněte něco málo o sobě… Odkud jste? Máte nějaké sourozence? Nebo domácího mazlíčka? Zkrátka cokoliv důležitého, co vás napadne…
No, to bych asi brzy ztratila myšlenku. Vezmu to postupně a když tak se můžete ptát. Abych řekla pravdu, jsem z Bulharska, podstatnou část dětství jsem strávila v Asenovgradu, takže proto mi občas nerozumíte, když na vás prťata kleju. (smích)
Vážně? A jaké to tam bylo? Máte na to vesměs dobré vzpomínky? Přemýšlíte, že byste se tam někdy chtěla vrátit, nebo se hodláte natrvalo usadit v Británii?
Řekněme, že vzhledem k otcově profesi to pro mě bylo už tehdy dost vzrušující. A ano, milovala jsem to tam, ale Británie má taky něco do sebe. Upřímně jsem neuvažovala, kde přesně chci jednou žít, ale moje děti, jestli teda nějaké budou, Asenovgrad určitě poznají.
A čemu se věnuje váš otec, jestli se můžu zeptat?
Pracuje pro Ministerstvo. Pro Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Působí na bulharskorumunské dračí stanici.
To zní nebezpečně… Nicméně, ti draci mi připomněli otázku o domácích zvířatech. Máte nějaké? Nebo chtěla byste?
No, před školou jsem mívala durman, počítá se to? (smích) Pak jednu dobu netopýrka. A poslední dva roky jsem nedobrovolně hlídala kočku bratrovy přítelkyně. Ale jinak za domácí mazlíčky můžu považovat leda sourozence, pěkně neukázněná zvířata, teda. (další smích)
Durman? Není to taková ta jedovatá rostlina?
Ano, přesně ta.
Jinak o těch sourozencích: mluvíte v množném čísle, takže kromě bratra ještě někdo?
Ano, jsou totiž dva. Aby toho nebylo málo.
Tak další otázka… Máte nějaké koníčky, kterým se věnujete ve volném čase?
Eh, no, abych byla upřímná, já toho volného času zas tolik nemám. Pokud se trénink dá brát jako koníček, v tom případě pravidelně běhám a cvičím, ať už fyzicky nebo magii.
Počítá se všechno… Teď se dostávám k otázkám o škole. Vím, že jste také studovala tady u nás v Bradavicích. Prý jste je vyšla vlastně docela nedávno. Před kolika lety to bylo?
Učím už druhý rok a začala jsem hned po tom, co jsem složila OVCE, takže v tomhle snad matika poslouží.
A do jaké koleje jste vlastně chodila? Někdo mi říkal, že to byl Zmijozel, ale radši se ptám vás osobně.
Někdo se tedy nemýlil, jsem pyšný absolvent Zmijozelu.
Občas vás vidím, jak se bavíte s některými staršími studenty a tykáte si s nimi – to jsou tedy vaši přátelé z dob studií, ano?
Nemusí to být přímo přátelé, ale za svých dob jsem se znala s téměř celou kolejí a množstvím studentů i odjinud, takže mi nedělá obtíže, když si ve volném čase na nic nehrají a bav íse semnou zcela normálně.
Aha. A baví vás být profesorkou?
(Pobaveně:) Když zrovna moc nezlobíte…
No prosím! Já předsi nezlobím nikdy. Dobře, tak radši na další otázku… Uvažovala jste nebo uvažujete i o nějakém jiném povolání?
Nikdy mě nepřestalo trochu lákat nějaké to bádání na vlastní pěst. Asi proto pořád ještě pokouším démonologická pole. Ale to je otázka budoucnosti, pořád ještě studuji a hádám, že minimálně příštích několik let s tím nepřestanu.
Démoni? To zní strašidelně. No, teď něco trochu na tělo… Máte nějaké oblíbence mezi svými studenty a kolegy? Existuje někdo, k němuž máte vyloženě averzi?
Myslím, že odpovídat na tuhle otázku by bylo neprofesionální, ale doufám, že moji oblíbenci dobře vědí o tom, že jsou moji oblíbenci, aniž bych jim to musela hláskovat, pane Wilsone.
Tak ještě jedna, poslední otázka. Máte nějakého partnera?
Aktuálně ne.
(Z rozhovoru jsme plynule přešli na jiná konverzační témata, proto není nijak formálně zakončen.)
Napsal: Michael J. Wilson