Bradavičník

Již mnohokrát jsem se setkala s názorem starších studentů, že knihovna je tím nejlepším místem na světě. Byť do určité (avšak velmi omezené) míry chápu jejich nadšení, rozhodla jsem se sepsat seznam věcí, které jsou na knihovně jednoznačně špatně.

1.) To věčné ticho. Ale jako fakt. Člověk je tvor společenský, který má v genech zafixovánu nutnost mezi sebou neustále komunikovat. Když už jsme dostali do vínku na rozdíl od zvířat schopnost mluvit, nevidím sebemenší důvod, proč být potichu. A to i v knihovně.

2.) Nemožnost jídla. Co je to za nesmysl? Je samozřejmé, že člověku při učení vyhládne, a měl by také pravidelně doplňovat zásoby energie. Jenže to se v knihovně nesmí. Přitom je naprosto nelogické přestat s učením, jít se najíst a pak se vrátit. Protože člověku se přetrhne nit a pak se už do učení tak jednoduše nedostane.

3.) Kde to k čertu jsem? Knihovna je prostě moc velká a moc chaotická. A veškeré návody, které jsou k dispozici, jsou naprosto k ničemu. Takže člověku mnohdy nezbývá, než prostě procházet polici za policí a hledat, co potřebuje.

4.) Výška polic. Jako opravdu? Dát knihy úplně nahoru a nechat ubohé prváčky balancovat na špičkách na žebřících? Jsme škola kouzel nebo kaskadérství? Upřímně se divím, že si tam ještě nikdo nic neudělal. Nebo možná udělal, ale prostě se o tom nemluví.

5.) Informace na houby. K čemu nám je zásoba knih, kterým mnohdy nejde ani rozumět, když každá kniha tvrdí něco úplně jiného, nebo když obsahují oznámky, že to není ověřené? Řeknu to jednoduše: k ničemu.

6.) Zavírací doba. Knihovna je dobrá maximálně tak ke spaní, protože tam na to máme klid. Jenže člověk je tvor denní a spí tudíž v noci. Jaká je tedy logika knihovnu na noc zavírat?

7.) Až nepříjemný pořádek. V pořádku není systém. No řekněte, nehledají se vám věci lépe v nepořádku? Navíc, tenhle pořádek nemá už vůbec žádný systém. Člověk někde nechá knihu: průser. Dá ji tam, kde si myslí, že má být: zase průser, má být jinde. Tak k čemu udržovat pořádek, když evidentně nefunguje?

8.) Nepříjemná knihovnice. Jo, ta je úplný vrchol. Nerudná, věčně prudící, neochotná pomoc. Dívá se na vás, jako kdybyste byli vrazi nebo ji chtěli okrást. Jakmile se třeba jen ozvete s otázkou, začne vás napomínat, ať nerušíte, nebo vás rovnou vyhodí. Tudíž naprosto neužitečný zaměstnanec.

Tohle samozřejmě nejsou všechny věci, které mě na knihovně iritují, avšak jsou to ty nejdůležitější. Pokud tedy máte aspoň trochu zdravého rozumu: nechoďte do knihovny, pokud to není vyloženě nutné. Jinak se může stát, že i o tu trochu velmi rychle přijdete.

Cattleya T. Confianza

Tagy: jídlo, knihovna, knihy, rozum, systém, ticho

Jeden komentář