Bylo nebylo, na začátku všeho tohoto kolotoče učebnic a novinek, jsme se my, nováčci, přeplavovali přes jezero na lodičkách. Ze začátku se to trochu houpalo, ale nic světoborného. Avšak pak to přišlo.
Jako člověk, který neumí moc dobře plavat, ve mě již informace, že se do školy pojede po hodně velké vodní ploše, vyvolala poměrně velké obavy. Nejsem sice bábovka, kterou vyděsí každé šplouchnutí vody (nebo aspoň doufám), ale to, co se posléze událo během samotné plavby, by vystačilo na hodně dobrý hororový film.
Jak říkám, zpočátku to působilo celkem nevinně (ale i tak jsem byla nervní jak předvařená kedlubna). Foukal nějaký ten vítr, šplouchaly nějaké ty vlnky…. Ale nic, co bych více méně nečekala. Jenže pak to začalo. Vlny se zvětšily a začaly pohazovat lodičkami, jak kdyby to byly jen papírové imitace neschopné plavby. Kolem některých loděk začaly unikat horké bublinky, a co jsem tak zaslechla od ostatních spolužáků, bylo tam dosti teplo.
Dokážete si asi představit, jak v té chvíli vypadaly naše výrazy. Všichni jsme se mleli, poposedávali jsme a snažili jsme se zuby nehty udržet v těch tsunami, co proti nám jezero vrhalo. A víte, co bylo nejhorší? Že ten údajně zodpovědný dospělý dozor, co tam s náma byl, neudělal vůbec nic! Ani se na nás nepodíval!
Druhou část plavby jsem téměř celou strávila s pevně zavřenýma očima, pevně zarývajíc nehty do lavičky na sezení. Teda až do té doby, než mě profackovaly létající ryby, což už jsem považovala za úplný vrchol.
Naštěstí jsme to nakonec všichni přežili, byť promočení na kůži a vyděšení, že se nám o tom budou zdát ještě hodně dlouho noční můry. Ještě stále zvažuji podat žádost na nějaký odpovědný orgán (netuším, jak to chodí na Ministerstvu kouzel, ale určitě tam něco takového mít budou). Na druhou stranu se ale zase jezero postaralo o to, aby byl náš první den na škole nezapomenutelný, a to nejen z důvodu Moudrého klobouku, který mě poslal do dozajista nejlepší koleje, co tady máme.
Mrzimorská prvačka Claire Stephard
Tagy: jezero, Lodičky, vlny, zařazování