Já jsem si sama nikdy nedokázala představit, že bych měla vlastní domácí zvíře. Moc práce, moc zodpovědnosti. Nechápejte mě špatně, zvířata já mám ráda (teda jak která, s takovým potkanem mi asi moc radost neuděláte) a ráda rozmazluji cizí mazlíčky. Když mi tak moji rodiče o prázdninách oznámili, že pro mě mají speciální dárek k patnáctým narozeninám, který mi musí dát předem, protože by mi ho jinak dát nemohli, ani ve snu mě nenapadlo, že to co dostanu, bude kotě.
Hned co mi ho rodiče strčili do náruče, jsem pochopila, že by opravdu bylo velmi náročné mi tento dárek předat uprostřed školního roku. Naše sova by kotě rozhodně neunesla. No, každopádně můj nový mazlíček dostal jméno Maleficent a slíbila jsem jí, že si užijeme super léto. Což o to, moje kočka si ho asi užila, já už tolik ne.
Nikdy v životě by mě nenapadlo jak může být kočka aktivní zvíře. Už od brzkého rána byla vždycky na nohách, prozkoumávala a prolézala náš dům i jeho nejskrytější prostranství, takže jsem každé ráno po probuzení hrála hru „najdi kočku“, někdy jsem měla štěstí, jindy jsem jí musela hledat pár hodin.
A taky to mňoukání! Věděla jsem pochopitelně, že kočky mňoukají, moje ale s každým dnem nabírala na hlasitosti, takže jsem jí musela pouštět na zahradu, aby se vůbec někdo v domě vyspal. Venku se zdála nejspokojenější, ovšem vždycky to trvalo jen chvilku, pak si vždycky usmyslela, že jako procházka to stačilo a vylezla po zídce až k nám na balkon, kde se dožadovala vypuštění dovnitř do domu. Někdy se na té zídce dokonce zasekla a nemohla ani dolů, ani nahoru, takže musela následovat záchranná akce. A takhle to šlo celé dny. Skoro jsem uvítala kýžený odpočinek na konci prázdnin, kdy celá naše rodina jela do Itálie, a já musela kočku nechat u rodiny kamaráda.
Jestli jsem si myslela, že se to v Bradavicích zlepší, tak jsem se mýlila. Je sice pravda, že už nemňouká tak hlasitě, za což má ode mě výrazné plus, ale zase často někam zmizí a já jí nemůžu najít. Když jí pak najdu, skoro vždycky je to na nějakém divném místě. Tuhle jsem jí našla před Havraspárskou věží, jindy zase u skleníků na pozemcích. Moje kočka se zřejmě ráda udržuje fit a chce, abych taková zůstala i já.
Každopádně, účelem tohohle článku je vás o něco požádat. Pokud uvidíte, že se po hradě toulá černá kočku s bílou skvrnou na ocase, prosím dopravte jí (pokud ne přímo mě) co nejblíž ke Zmijozelské společenské místnosti, pomůžete mi tím, abych si udržela, alespoň částečně, svoje duševní zdraví.
Raven Darkwood
Tagy: domácí mazlíček, kočka, studenti