Jejich revírem jsou studenti, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci to absolutně nemohou ustát.
No vážně. Tihle malí škůdci se rojí jako blechy. Rozmnoží se, nakladou vajíčka, vylíhnou se další a způsobí bradavickým studentům mor, který se vyskytuje snad každoročně a kterého se studenti ne a ne zbavit. Objevují se tam, kde je ze všeho nejméně čekáte. Kradou vám veškerý čas, protože se usilovně snažíte zbavit se jich. Straší vás ve snech, přivozují noční můry, třesete se, jen na ně pomyslíte.
A když se to vezme kolem a kolem, nejsou zas tak malí. Vlastně, čím větší je oběť, tím větší je i počet škůdců čerstvě vylíhnutých z vajíček. Hodlají se profesoři někdy pozastavit nad tím, co se mezi studenty vlastně děje? Nechtějí nám s tím trápením třeba pomoct? Ne, určitě nechtějí – na chodbách uvidíte nejednoho profesora, obráceného zrovna k oknu a dělajícího, jakože nic, který se ovšem studentům za zády tiše směje, protože on má vychechtáno. Na něj ti proradní malí hajzlíci nelezou.
Aspoň do té doby, než studenti začnou vracet úder.
Někteří jsou celí žhaví, aby profesory na oplátku vyloženě obsypali těmi malými potvorami, které se na nich akorát přiživily, takže mají teď váhu o něco vyšší, než byla při prvním útoku na nebohého chudáčka studentíka. (Na toho studentíka jich ovšem vždy jde celý roj najednou. Vždyť třeba takový prváček vůbec nemůže nápor těch tloustnoucích patvorů zvládnout! Nejeden nováček se nám také z toho úplně sesypal, že. A co s tím udělali profesoři? No, nic, samozřejmě!)
Pomozte zabránit množení škůdců a snížit počet napadených. Pojďte všichni hromadně protestovat! Pojďte je naházet profesorům do kabinetů, do jejich soukromých knihoven, do jejich hlav. Upřímně by se mně osobně už líbilo více, kdyby se z jezera vynořila olbřímí oliheň a pokryla celý hrad slizem, než aby se tyhle malé potvory dál množily – nutno poznamenat, že způsobem naprosto nezpozorovatelným! Nemáte šanci je vidět, jak se množí, zjistíte to až teprve tehdy, když vás alergie na ně už donutí použít něco většího než průměrně velký kapesník.
Na klidu vám nepřidává ani to, že je občas najdete a máte je tak přímo na očích. Jsou všude. Jsou zalezlí ve vašich učebnicích, ve vašich nočních stolcích, pod vašimi polštáři, dokonce v učebnách – a tam je to setkání s nimi obzvlášť nepříjemné, protože nemáte kam utéct. Nejraději byste je zahodili do krbu, ale to nemůžete…, protože vám stejně budou strašit v hlavě. Jo, tyhle potvory se jen tak lehko zastrašit nedají.
A o čem že je to vlastně řeč? Přece o úkolech! Jejich tempo je doopravdy vražedné.
Nenechme si to líbit! Pišme úkoly hned, jak dostaneme nové zadání, rychle se jich zbavujme a zavalme profesory jejich vlastní iniciativou! Nebo chcete, aby měli energii posílat na nás další a další škůdce a pomalu nás opřádat morovo-úkolovou epidemií?!
Sepsal: anonym