Rozhodla jsem se napsat článek do Bradavičníku, ve formě rozhovoru. Napsala jsem Felixovi Fortunatti, zda by byl tak laskav a odpověděl mi na pár otázek. Vybrala jsem si ho z toho důvodu, že mi připadalo zajímavé, dozvědět se něco o pohledu nováčka na Bradavickou školu čar a kouzel a její okolnosti.
Alex: Pro začátek mi můžeš říct, jak se Ti líbí v Bradavicích a jestli tu máš nějaké oblíbené místo, kam rád chodíš.
Felix: Jo, líbí se mi tu, ale spíš bych řek asi neoblíbené místo – Ošetřovna, tam už jsem strávil pár dní. Oblíbené? Možná spolka, protože tam máme kakao a muffiny.(smích)
Alex: Mohl bys mi říct něco o sobě?
Felix: Noo, tak mám sestru, dvojče, se kterou jsme k nerozeznání a teď se aspoň liším těmi copánky. Naši jsou kouzelníci a máme doma hospodyni Agnes. Ta se o mě a sestru starala, když naši byli pryč a nevzali nás sebou. Agnes nám vyprávěla různý příběhy a zážitky. A je moc fajn. A k těm mazlíčkům…tak doma chováme draka a v podkroví máme ducha…teda pokud se to dá považovat jako mazlíček. (smích)
Alex: Proč máš ty copánky, nebojíš se, že si z tebe budou dělat legraci?
Felix: Copánky? (smích) To mi udělaly holky poprvé v Prasinkách před odjezdem do školy, prý abych se lišil od děvčat, protože prý jako holka vypadám, ale já s tím nic moc nenadělám.
Alex: Tvoje příjmení Fortunatti nezní moc anglicky. Můžeš mi o něm něco povědět? Nebo spíš, odkud vlastně pocházíš? Z Británie to určitě nebude, typovala bych takovou Itálii spíše. A taky jak si přišel na Bradavickou školu?
Felix: Naše rodina prý přišla z Itálie, odkud prý odešla kvůli pronásledování, ale já o tom moc nevím. Dokonce dostala od nějakého vévody celé sídlo i s přilehlými pozemky, ale to už je dávno a příbuzné máme i ve Skandinávii. A do Bradavic mne naši dali protože se natrvalo usídlili v Británii. Když jsme byli menší, tak jsme byli střídavě v Anglii a Francii, protože se sídlo opravovalo, ale pár let už bydlíme kousek od Cantenburry.
Alex: Jsi jeden z nejmenších ve škole, nebojíš se, že tě budou šikanovat ?
Felix: Někdo je velkej a někdo zase chytrej a stejně se to časem nějak srovná a já se stejně nedám. (smích)
Alex: Copak děláš nejraději ve volném čase?
Felix: Noo,učím se a trénuju, teda teď toho moc nenaběhám…a koupil jsem si papírového draka, tak ho chci jít pouštět…a taky čtu a občas i kreslím.
Alex: Na jaké předměty ses zapsal a které Tě nejvíce baví? A které naopak nudí?
Felix: Já se zapsal na všechny, co jsem měl v seznamu a baví mě všecky… i když některým ještě asi úplně nerozumím, ale to určitě přijde.
Alex: Máš tu nějaký zážitek, o který by ses chtěl podělit? Ať už je to zábavný či smutný?
Felix: Nepříjemný…To byl asi ten zlomenej nos a pochroumané koleno, kvůli němu nemůžu pořád třeba lítat, že ho mám ještě šetřit…a zábavné… cokoliv, když to jako zábavné vezmeš. Třeba Helloween byl hodně zábavnej, i když mi to moc nepřipadalo a děsně jsem se bál.(smích)
Alex: Zlomený nosík, Helloween. (smích)…Máš tu oblíbeného profesora či profesorku?
Felix: Noo, možná kolejní Lawry, protože přepere trolla a mám ho na tři předměty, ale jinak nevím, všichni jsou fajn, i když přísní.
Alex: Chutná ti zdejší jídlo? Co bys vzkázal skřítkům?
Felix: Jídlo? Je ho dost a dá se vždy vybrat, k tomu nemá námitek, hlady nás tu asi neumoří a vždy je něco v síni k zakousnutí, děcka mají pořád hlad.(smich)
Alex: Jak se ti líbí v Havraspáru? Jsi s ním spokojen?
Felix: Nejdřív jsem byl trochu rozpačitý, že jsem se ocitl mezi modrejma, ale aspoň jsem neskončil zelenej…i když tam skončilo několik mých kamarádek… a vlastně je to tu fajn.
Alex: To by bylo asi vše. Děkuji Ti za tvůj čas.
S Felixem jsme pak ještě seděli ve společenské místnosti a povídali si téměř o všem. Dokonce mi ukázal své nakreslené výtvory, musím uznat, že byly opravdu povedené. Tak takhle nějak tráví modrý havránek svůj čas v Bradavicích. Takhle nějak vidí předměty a místa ve škole.
Napsala: Alexandra Lekvartt