Bradavičník

Poslední léto jsem strávila jako obvykle u příbuzných ve Španělsku. Nic moc odlišného od předešlých let se nedělo. Tedy až na jednu věc. Bratránci mi totiž odtajnili existenci jednoho velmi starého živočišného druhu: žbrblavých okounů.

Žbrblaví okouni jsou malí tvorečkové, jen zřídkakdy dosahující větší velikosti než nějakých těch třicet či čtyřicet centimetrů. Vlastně vypadají trochu jako víly. Nejkrásnější jsou na nich jejich křídla. Ta jsou neprůsvitná a mají meruňkovou barvu. Více vám však o jejich vzhledu bohužel nepovím. Nikdy jsem je totiž neviděla. Ani jejich obrázek.

A proč o nich teda tak básním, když vlastně ani nevím, jak vypadají? On totiž existuje jednoduchý důvod, proč se skrývají, a veškeré obrázky, které jsou případně zhotoveny, rituálně ničí při pleskání jejich křídel: když je člověk zahlédne, bude mít nadosmrti nehorázné štěstí. No a řekněte, kdo by to nechtěl.

Je tedy pochopitelné, že během staletí se je lidi snažili lovit, dávali je do klecí a poté si nechávali platit za to, že vás nechali se na ně podívat. Což mi přijde celkem hnusné. Z toho důvodu si tedy tento vzácný druh vypěstoval ochranu: naučil se, jak změnit svůj vzhled na člověka. Většinou se jedná o malé dítě, zhruba desetileté. Pokud byste však žbrblavého okouna odhalili, pravděpodobně bude svou pravou identitu odmítat. A z důvodů popsaných výše je to celkem logické.

Podobný případ se mi stal během posledních prázdninových dnů na Příčné. Byla jsem si zrovna nakupovat pomůcky, když tu… Vidím nebelvírského Olivera s nějakou holčičkou. Teda vypadala jako holčička. Až na ten fakt, že její ruce byly až moc meruňkově oranžové. Samozřejmě jsem hned zareagovala, a snažila se holku přinutit přeměnit se do své pravé podoby (přeci jenom, komu by se nehodilo nějaké to štěstí). Zkoušela jsem všechno. Vyhrožování, prosení, dokonce slzy jsem použila! Ani to s ní nehlo, zdrhla, zbabělec.

A co z toho plyne pro vás? Rozhlížejte se kolem sebe. Pokud máte pocit, že vidíte někoho s nepřirozeně meruňkovýma rukama, snažte se ho opatrně přimět k přeměně. Možná ho spíše sledujte a vyčkávejte, dle svých předchozích zkušeností soudím, že to bude lepší postup. A když se vám podaří tvora zahlédnout v jeho pravé podobě… No, pak už si jen užívejte pocit neskonalého a nikdy nekončícího štěstí.

Sepsala: Cattleya T. Confianza

Tagy: děti, meruňky, okouni, štěstí

3x Komentováno