Nedávno sa mi stalo, že som bola nakrknutá z toho, že hoci som prefektka, moja uniforma nespĺňa požiadavky našej školy. Išlo práve o dĺžku mojej sukne. Sklonila som hlavu a skontrolovala som to. Áno, priznávam sa bez mučenia, tú prekliatu sukňu som po kolená nemala. A hoci si vo voľnom čase rada obliekam kratšie kúsky, tento raz nešlo o nič extra. Len o pár centimetrov nad kolenami…
Ale donútilo ma to premýšľať. Pri mojej výške v sukni po kolená vyzerám ako nejaký odrastený domáci škriatok. Možno aj nevyzerám, ale určite sa tak cítim. Tak som sa začala lepšie obzerať po tom, čo si vlastne moji drahí spolužiaci (mladší, starší, vyšší, nižší, pekní aj tí menej pekní) vlastne obliekajú. Teda áno, uniformu. Ale naozaj sme zviazaní tak veľmi školským poriadkom, že ani drobný náznak individuality, kreatívnosti a vlastnej osobnosti neprenášame do svojho obliekania počas vyučovania? Ako sa hovorí, treba vždy začať od seba.
Ja už od prváku nahrádzam kravatu motýlikom či mašľou. V rovnakej farbe, ale predsa. S kravatou to nie som ja. O kratšej sukni som sa už zmienila, no v poslednej dobe som si tiež obľúbila namiesto podkolienok nadkolienky. To snáď nie je nejaký zločin, alebo je? Mne habity neprekážajú. Rada ich nosím aj cez prázdniny (hoci áno, omnoho krajšie a štýlovejšie, ale dobre, sme v škole). Keď som teda preskúmala svoje obliekacie „prehrešky”, posunula som sa na ďalší level.
Všimla som si, že mnohí vymieňajú predpísané topánky za niečo pohodlnejšie. Či už ide o tenisky, balerínky, conversky alebo o štýlové botičky z kože nejakého aligátora. Je to len výstrelok alebo je za tým niečo viac? Kravaty som videla uviazané na toľkých miestach, že ten môj motýlik pod krkom začal blednúť závisťou. Habity podľa mňa mnohí ani nevedia, kde majú, a ohrnuté rukávy pánskych košieľ tiež nie sú úplne v súlade s predpismi. Niektoré dámy zase rady doplnia svoju uniformu o poriadny čarodejnícky klobúk.
Keď som sa na to pozerala tak celoplošne, všetci boli oblečení do uniformy. Avšak až pri detailnejšom skúmaní som naďabila na tie drobné výkyvy od predpísaného štandardu. Ale je to naozaj od nás také hrozné? Že chceme len máličko prejaviť svoju individualitu? Že sa chceme počas väčšiny dňa, kedy máme na sebe uniformu, cítiť lepšie, pohodlnejšie a viac svoji?
Vyrazila som preto do ulíc (čítajte: schodíšť, chodieb, veží…) a popýtala som sa na to priamo vás. Za prísľubu anonymity sa mi dostalo pár vyjadrení na nasledovné otázky:
Čo si myslíš o drobných úpravách školských uniforiem? Mali by sme byť za to trestaní, ak neprekračujeme hranice slušnosti? Máš nejaký návrh ohľadom nášho školského oblečenia?
Odpovede boli nasledovné:
„Nějaké ty úpravy jsou rozhodně dobrý a nic proti nim nemám. Trestání je naprosto hloupý, vždyť ve většině případů to je skoro nepostřehnutelné. Holčičí sukně by mohly bejt klidně i o něco kratší.“ (smiech) (Fešný nebelvírsky anonym)
„Asi žádné radikální změny ne, snad jenom, jak říkáš, upravit si uniformu bez překročení hranic – jinak barevná košile, kratší sukně (zvlášť v létě by se to dost hodilo) a tak. Jinak bych neměnila nic.“ (Krásna zmijozelská anonymka)
„Ehm, no, mne by tie drobné úpravy nevadili, pravdupovediac… Á bolo by fajn, keby sme za to trestaní neboli, to by bolo fajn.“ (Roztomilá mrzimorská anonymka)
„Mno, záleží na tom, co by bylo tou úpravou, myslím, že pokud by někdo přidal něco navíc a nebyl by to třeba meloun na hlavě, tak nemám problém. Ale nemám návrhy na změnu, jen už mě tlačí polobotky a být v nich celý den je zlo…“ (Sympatický havraspársky anonym)
„Já mám uniformy docela ráda, ale je fakt, že se moc hrotěj. Je docela nuda nosit sedm let furt to samý oblečení. Řikaj nám ať rozvíjíme svojí osobnost a přitom nás nutěj chodit jak stádo klonů. Uniformy jsou pěkný a základ bych jim nechala, ale každej by měl mít možnost si jí nějak změnit nebo s něčim kombinovat, prostě dát do ní něco svého. Udělat třeba tílko, triko, košili a polokošili a sukni, kraťasy a kalhoty a ať si to každej kombinuje jak chce. Na to všecko hábit, a každej bude spokojnej.“ (Bláznivá mrzimorská anonymka)
„Pokud nepřekročím hranice slušnosti, tak by asi trest být neměl, líbí se mi školní uniforma, kromě teda košile, tu si beru vlastní…“ (Zmijozelský anonymní milovník)
A čo vy? Upravujete si uniformu? Alebo poslušne dodržiavate všetky pravidlá ohľadom obliekania? Možnosť vyjadriť sa je tu vždy.