Dívka prudce otevřela oči a dezorientovaně se rozhlédla kolem sebe. Ležela na pláži, na sobě měla bílé roztrhané a špinavé šaty a byla bosa. Posadila se a ihned toho zalitovala, protože se jí roztepala hlava bolestí. Alison. Jmenovala se Alison. Nic jiného si nepamatovala.
Alison byla ta nejnerozhodnější dívka, na kterou byste narazili. Už od mala měla problém se rozhodnout skoro se vším. Nevěděla, kterou hračku má nejradši. Nemohla se rozhodnout, kterou barvu nejradši nosí, protože cítila, že tím ty ostatní diskriminuje. Nedokázala se ani rozhodnout, které domácí zvířátko by nejradši chovala. Její rodiče nad tím vždy jen mávli rukou. Však ona z toho vyroste. Až bude větší tak zmoudří a bude vědět co chce.
Jenomže Alison byla pořád nerozhodná, i když vyrůstala. Nedokázala se rozhodnout s kým kamarádit a s kým ne, nebyla schopná si vybrat co si na sebe vzít a co ne. Když nadešel čas vybrat si a jakou kouzelnickou školu půjde, nebyla sto rozhodnout ani to.
Její rodiče už z toho začínali být zoufalí a už pomalu přestali doufat, že by z toho dívka vyrostla. A tak ji vybrali školu Bradavickou, do které jí vyslali a chudinka Alison se touto školou protloukala ze všech sil, avšak když propadla ze zkoušek, protože se nedokázala rozhodnout, které kouzlo použít jako protiobranu, tak se nad sebou začala trošku stydět a rozhodla se, a teď pozor, protože se dost možná jednalo o její první rozhodnutí v životě, že se odstěhuje a začne si na sebe vydělávat.
Těžko říct, jak si našla práci, ale přes všechna očekávání našla. Nebyla tam však spokojená, protože nebyla zrovna nejoblíbenější. Aby taky byla. Poprvé v životě se totiž musela oblékat sama a tak její oblečení zářilo vším možný, protože dívka nechtěla nic z diskriminovat.
Přesto si tak ale našla aspoň jednoho kamaráda, Aleca a jednu kamarádku, Irmu. Ani jednomu z nich nevadilo, že se dívka obléká tak jak se obléká, naopak jí ujišťovali, že má alespoň osobitý styl.
Stav Alison se mírně zlepšoval, protože bydlení o samotě jí v podstatě nutilo k tomu, aby některá ta rozhodnutí skutečně udělala. Pomalu si začínala zvykat na práci, na samostatný život a spolu s Irmou a Alecem, kteří jí tahali na veřejnost, se dokonce postupně stávala i oblíbenou v kolektivu práce. Jenže to bylo trnem v patě krásce Saře, která byla až doteď královnou s velkým K a všichni ji obletovali. Najednou se role obrátily a ona nedokázala pochopit, proč se všichni starají o tu ušmudlanou holku, která nosí outfity skládající se z růžové tričko, červené sukně, modrých podkolenek, zelených punčocháčů a oranžových bot.
A protože její obliba padala pořád hlouběji a hlouběji, dívka ztratila trpělivost a začala vymýšlet plán. Byla si jistá, že je za tím nějáká magie a že Alison dost možná všechny okouzlila, aby ji měli rádi a tak se rozhodla zasáhnout.
Při jedné ze služebních cest, která se tentokrát konala ve slunce zalitém Karibiku, na Alison uhodila.
„Že ty používáš nějáké lektvary, aby tě měli rádi?“
Alison jen nechápavě nakrčila čelo „prosím?“
„Já jsem tě odhalila.“ Sara si mlela svou, i když bylo jasné, že Alison je naprosto zmatená. „Však tohle ti ukáže.“ Zamumlala si Sara pro sebe a než Alison stačila cokoliv udělat, vytasila hůlku a vyslala proti ni kouzlo Zapomeňte, které jak jistě všichni víme, způsobuje amnézii.
Alison překvapeně vyjekla, ale než se nadála, tak ji kouzlo odhodilo a ona se propadla do temnoty, zatímco Sara, mírně vyděšená tím, že to opravdu provedla, utekla pryč.
A tak se Alison probudila na pláži. Neměla nejmenší tušení jak se tam dostala, ani co je to za místo, ani nic. Věděla jen svoje jméno. Dívka se postavila a nechápavě se rozhlédla kolem sebe. Chtěla získat odpovědi, ale tady na ni asi žádné nečekali a tak se rozešla pryč z pláže.
„STŮJ!“ Ozvalo se někde za ni. Dívka, po kotníky zabořená do do červených rostlinek, se překvapeně zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Kus od ní stála dívka s mírně šíleným výrazem a mířila střídavě hůlkou na dvě klečící postavy před sebou, na dívku a na chlapce.
„Jak jsi to udělala? Jsou to už skoro tři dny co jsem tě nechala na pláži a oni po tobě pořád pátrají. Ten lektvar by přece měl vyprchat.“
Alison neměla nejmenší tušení, o čem to ta osoba mluví. Pohledem sjela na ty dvě klečící před ní, byli ji povědomé, ale pojmenovat by je nedokázala.
„Jestli mi okamžitě teď neřekneš, cos provedla, aby tě měli rádi, tak je oddělám, jednoho po druhém.“
Alison neměla tušení, proč by ji to mělo zajímat, ale podle pohledu, kterým se na ni dívali, by o ni mohli vědět něco, co ona ne a tak se rozhodla je zachránit. Zatímco ta dívka něco hulákala a výhružně máchala hůlkou, Alison naprosto automaticky sáhla po svojí hůlce a vykřikla „Expeliarmus.“
Hůlka té druhé vyletěla obloukem pryč a ten kluk se po ni vrhnu, zvedl ji do výše a namířil ji na Saru, která se to celé dívala se značně překvapeným obličejem.
Zatímco Alec odvedl Saru na nejbližší ministerstvo, aby řekl co provedla, Irma pomohla Alison do nemocnice, kde ji byli schopni paměťové kouzlo odstranit. Alison byla znovu tou nerozhodnou osobou a mírně litovala, že byla schopná se tak rychle rozhodnout jen v tom poli plné červených květů a jen, když neměla vzpomínky.
A tak se život znovu vrátil do stejných kolejí, znovu se nedokázala pořádně rozhodovat. A pak, z nostalgie, jela další rok znovu do Karibiku. Netrvalo ji dlouho, aby našla to pole.
Když tam však vstoupila, stalo se něco překvapivého. Myšlenky se jí roztřídili a všechno bylo najednou jasnější. Dokázala se sama pro sebe rozhodnout.
Z toho šoku si pár rostlinek utrhla a odvezla si je zpátky domů. Doteď je neustále nosí při sobě. Reveň se totiž ukázala jako magická rostlinka, které Alison pomáhá zachovat chladnou hlavu a jednat rychle.
Tagy: povídka