Modrý šéfredaktor se omlouvá za zdržení se zveřejněním článku a slibuje svou nehynoucí aktivitu v budoucích měsících a letech.
Znáte to. Na konci školního roku se nemůžete dočkat, až ta šaškárna s těma zkoušma skončí a vy si užijete dva krásné a dlouhé měsíce prázdnin. Budete se chodit koupat, na procházky, začnete běhat a dělat něco pro svoje zdraví. Budete jíst tak, aby to vašemu tělu co možná nejméně škodilo! (Ach, jsme naivní, že?) Plus vás přestanou ve snech strašit nedodělané úkoly a profesoři, co řvou, že takhle to nejde a že hloupější a horší třídu za celý svůj život neučili. (Kecaj, když jste ve třídě vy, nemůže bejt tak špatná, ne?)
Konečně začíná volno a vy ve snech vídáte sebe, jak běháte po rozkvetlé louce, koupete se v jezeře, v bazénu, užíváte si chvilek se svými kamarády a všechno je krásné a dokonalé. No, není?
Není.
Tady máte pár důvodů, proč nesnáším léto.
V prvé řadě přijdou příšerný vedra. Využijete to k tomu, abyste šli teda na ten koupák, když už vám odmítaj rodiče zabudovat bazén na zahradu. No jo, ale to znamená, že musíte vylízt z domovního chládku. Na ulici, kde panuje pět a třicet stupňů, dusno na padnutí a člověku se chce zvracet. V tuhle chvíli mám vždycky chuť nadávat na školní systém, že přemisťování neučí už v prváku, tedy otočit se a utéct domů.
Sluníčko. Neříkám, že jsem nějakej upír, nebo že není příjemné vystrčit na jaře nos, ale tohle? To je neúnosné! Jakmile vytáhnu paty z temnoty (pozdravuju zmijozeláky), zaútočí na mě paprsky a já mám dojem, že každou chvíli přijdu o zrak. Plus v těch slunečních brýlích, co jsou starý dva roky, vypadám jak retard. Nu což, vynést koš se prostě musí. Plus se člověk musí furt mazat těma strašně smradlavejma krémama, aby se nezbarvil do červena. No, já nevím jak vy, ale když už chci bejt za rajče, půjčím si raději kostým.
Opálení. Většina lidí kolem mě se pomalu zbarvuje do hněda a kromě hraní si na naše asijské bratry se dívaj na mě (na celoroční dceru ředitele vápenky) a ptají se: proč jsi pořád tak bledá? Já nevím, sakra! Pokud patříte do té podivné skupiny lidí, kteří se nikdy neopálí, pojďte plakat se mnou. Ano, ano, furt nás někdo podezřívá z toho, že máme rakovinu, tuberu nebo – hůř – dračí spalničky. Ne, že bychom nelezli na sluníčko, sluníčko neleze na nás!
Aktivity. No jo, člověk si naslibuje hory doly a pak je moc velký horko a skutek utek. Všichni by neustále chodili na limošku, ale vy nejste schopni vytáhnout paty z baráku, protože se venku nedá dejchat. Člověka potom dohání černý svědomí a řekne si: až nebudou takový vedra! No jo, ale za chvíli začne pršet a je konec. Na podzim si člověk řekne na jaře a pak jsou zase moc velký vedra. Je to nekonečnej koloběh.
Alergie/nemoci. Nechci vám kazit iluze, pokud jste jako já a nikdy jste neměli žádnou alergii, ale existuje něco, díky čemuž zrudnete a začnete dechat děsně nahlas, a pak už se neodbarvíte do doby, než spolknete tunu prášků případně nevypijete vhodný lektvar. Bo se nevzdálíte od onoho hrozného zdroje vašeho kýchání a smrkání do kapesníku. (Ano, alergie na kočičí chlupy jsou hrozný, ale co takhle na pyl? Člověk musí nesnášet jaro a léto už jenom z principu!) Plus když dostanete chřipku a máte v pět a třiceti stupních horečky o hodnotě 40, není to nic píjemnýho.
Oblečení. Ano, je příjemné odhalovat svoji nádhernou postavu v kratších sukních a třičkách, ovšem na ulici vytáhnou i špekouni a kdo se na to má dívat. Plus já miluju nošení nadkolenek, ale v tom bych se prostě upekla. Plus když si na ksicht namatláte nějaké ty zkrášlující prostředky, po půl hodině je máte rozteklé po celém obličeji. Takže ony „zkrášlující prostředky“ začnou postrádat význam a všichni se musej dívat na ten váš beďar na nose, i když by se dal v zimě krásně zakrýt.
Čas s rodiči. Áno, v Bradavicích si zvyknete na neustálou přítomnost otravných individuí (tedy profesorů), ale sem tam vás nechají na pokoji a máte volný víkend. No jo, ale oni studenti a profáci se s otravností vašich rodičů nedají srovnat: je fajn vyjet si na víkend, ale stačilo, díky, už chci zpátky do svýho pokoje, nemluv na mě, chci bejt sám. Rodiče to nejsou schopni pochopit a pak se diví, že vyvoláváte hádky.
Jak to shrnout? Miluji léto. Ale vzhledem k tomu, že jsem zase nucena existovat v Bradavicích, musím si najít nějaké důvody, proč si ten podzim aspoň trochu užít. Tím chci říct, léto je skvělý, ale mít ho 24/7? E-e. Takže je dobře, že přišly nějaké změny… ne?
Effy