Dne 30. 10. 2088 proběhla první kolejní akce tohoto roku pod názvem Mrzimorský dlabfest. A jak již název napovídá, mělo jít o dlabání dýní, avšak na zkrášlování našich oranžových krasavic nakonec vůbec nedošlo.
Všechno šlo podle plánu. Mrzimorská kolej se sešla v hojném počtu na břehu jezera kolem šesté hodiny večerní. Než se však všichni stihli plně ponořit do vytváření, z jezera k nám přišel šeredný jezerní muž s velice lákavou nabídkou o pokladu, který se údajně nachází v útrobách hradu. I přes to, že teď už vím, že tento podivní mužík byl ve skutečnosti prefekta Lucinda G. D. Soolcenová, mě pořád udivuje, jak někteří mí spolužáci reagovali na tuto osobu. Místo aby nedůvěřivě přistupovali k tomuto pochybně vypadajícímu houmelesákovi, pomalu se mu vrhali kolem krku, jen aby co nejrychleji našli poklad. Takže milí spolužáci, nevěřte každé potvoře, co se odněkud vynoří! Příště by to Lucinda vůbec být nemusela!!!
Nakonec však po dlouhém dohadování všichni podlehli lákavé nabídce a po obdržení klíč jsme se jen přeci vydali za onou potvorou z hlubin do hradu.
Jak už to tak bývá, příšera zmizela a my museli čelit černočerné tmě, krysám a pavoukům, a také dvěma hádankám, ve kterých jsem mimochodem zazářil i já. A přeci jen po dlouhé době jsme se z toho nekonečného bludiště vymotali a dosáhli zaslouženého pokladu, čímž byla truhla plná neskutečně výborných sladkostí.
Tímto bych chtěl poděkovat všem spoluorganizátorům, kteří tak věrohodně ztvárnili svoje role při zadávání hádanek, díky nimž jsem si neskutečně nadělal do kalhot. Obrazně řečeno. Bohužel jejich jména jsou mi stále hádankou, do které se však všichni mrzimorští ponořit. Hlavní díky však patří hlavnímu iniciátorovi a tím není nikdo jiný než Angeline J. Carettová. Ještě než ukončím tento článek, zde jsou její dojmy.
„Z našeho strašidelného dlabání jsem nadšená, všechno se vydařilo podle plánu a doufám, že si to zbytek užil stejně, jako já. Počasí nám krásně přálo, sešli jsme se v hojném počtu a co je nejlepší.. Jsem ráda, že jsme měli příležitost takhle společně oslavit Halloween jako kolej a navzájem se trošku poděsit. Tímhle bych chtěla taky poděkovat všem spolužákům, co se ochotně pustili do rolí různých příšer a celou nocí nás prováděli. A samozřejmě i ilustrátor speciálního plakátu, tedy Aidan, si zaslouží pochvalu. Bez vás by žádná akce nebyla.“
No není úžasná?
Aidan Collins