V kouzelných formulích jsme dostali úkol sepsat příběh o kouzle Periculo. Po jeho vyhodnocení jsem se rozhodl se s o něj s vámi podělit.
Periculo
Dívka v lese štěstím skákala,
tvářila se vesele.
No tak lidi, nedivme se,
nedávno byly přeci Vánoce.
Ze skoku se rázem tanec stal,
úsměv se jí rozšířil.
Tancovala vesele,
proč by ne, byla neděle.
Nehleděla na hodiny,
nehleděla na místo.
A tak, ani se nenadála,
tančila již hodiny.
Na místě, které sotva znala,
tančila mezi kořeny.
V hlubokém černém lese.
Noha o kořen zavadila,
dívka k zemi klesnula.
Rázem jakoby probudila se,
z hlubokého zasnění.
Rozpačitě rozhlížela se,
zmateně se dívala.
“Lumos,” vyřkla dívka,
s rukou před sebou natáhlou,
kouzlo jednoduché odhalilo,
to, co před tím viděno nebylo.
Dívka spatřila holé stromy,
mnohdy zlomené v půli.
V dálce spatřila velký stín.
Cesta tam však nebyla.
Zmateně se rozhlížela,
jak se odtamtud zpět dostane?
To opravdu netušila.
Co bude dál? Co se stane?
Ještě dlouho tam tak seděla,
Docela dost se bála.
Nevěděla jen,
jak se z lesa dostat ven.
“Perikulo!” náhle vzpomněla si,
ruku s kouzlem natáhla.
Vzápětí, jak přála si,
rudé jiskry zahlédla.
Pomoc přišla již po chvíli,
silné ruce ze země jí pomohly.
“Co ty tady?” otázal se zachránce.
“Hledáme tě po všech čertech.”
“Omlouvám se,” špitla dívka.
“Nějak jsem se zasnila.
Tančila jsem, nějak jsem se ztratila.
Chlapec zprvu pouze přikývl.
“Dobrá tedy, pojďme k hradu.”
A po nějaké době,
věděli, že oni dva patří k sobě.
S rukou v ruce k hradu došly,
šťastně se přitom smály.
“Děkuji ti,”
usmála se dívka na chlapce.
Slabý polibek mu darovala,
na líce.
Ve tváři rudá jako rak,
rychle navštívila ten svůj hrad.
Sepsal: Phillip Jose Gray