Přemýšleli jste někdy o tom, proč si s některými lidmi nerozumíme a s jinými naopak ano? Trápí vás, když se s někým pohádáte? Proč některé lidi nenávidíme? Proč láska někdy tak moc bolí? Proč, když se nám něco začne dařit, něco jiného se začne otřásat v základech? Proč život není spravedlivý? Proč žijeme v této divné a složité době? Proč se nám kvůli některým lidí hrnou slzy do očí? Proč?
Poslední dobou hodně přemýšlím o životě jako takovém. Snažím se najít něco jako řešení na nevyřešitelnou rovnici. Spoustu věcí ve svém životě nechápu a to se mi nelíbí. Někteří dospělí říkají, že děti nic pořádně nechápou a vše pochopí, až vyrostou a dospějí. Jenže mně se zdá, že čím jsem starší, tím jsem zmatenější. Osobně si myslím, že dospělí na tom nejsou o moc lépe, ale oni by to nikdy nepřiznali. Tím by mohli totiž přijít o svou autoritu a to by nešlo. Ke komu bychom potom vzhlíželi? Ke komu bychom chodili pro rady? Kdo by nám pomáhal, když se necítíme dobře? Kdo by tento svět řídil? Spoustu otázek, na které neznám odpověď.
Je to tu zase, jen další otázky a žádné odpovědi. Otázky jsou v životě velmi důležité, bez nich by život nedával ani ten minimální smysl. Všechno by bylo až moc jednoduché až moc jasné a přehledné. Všechno by bylo divné a nesmyslné, protože by všechno dávalo smysl.
Věci se v našem životě stávají postupně se stoupajícím věkem složitější a složitější. Vezměte si třeba takové miminko, to je prakticky bez starostí. Zabrečí a rodiče se o něj postarají. Školkové děti ty už to mají o něco složitější, čeká se od nich určitá zodpovědnost. Už tak nějak chápou většinu věcí, které chápat mají, a už se po nich spousta věcí vyžaduje. Ještě složitější to mají školáci, fungování světa už z větší části znají a teď se musí naučit vše potřebné k tomu, aby mohli jít dál, aby mohli dosáhnout samostatnosti. Na prvňáčka se kladou takové nároky, že z toho dítě musí být vystresované. V jednom roce se musí naučit psát, číst, počítat a spoustu dalších věcí, které pro něj rozhodně nejsou snadné. Snad úplně nejhorší to mají dospělí. Musí se postarat sami o sebe a později i o svou rodinu. V práci na ně křičí šéf, doma je zlobí děti, musí uklízet a starat se o domácnost na jednoho člověka docela dost věcí, nemyslíte?
Další z věcí, bez které by náš svět údajně nemohl existovat, je láska. V knihách je popisována, jako ta nejúžasnější věc na světě. Lidé o ní, ale také vypráví ošklivě. Láska prý bolí a je složitější než život. Co je vlastně láska? Miliony a miliony zašmodrchaných nití, které drží svět pohromadě. Podobně vypadá i nenávist, smutek, štěstí, závist a dokonce i život samotný. Člověk nikdy neví, co se stane a stejně tak je to i u těchto dalo by se říct věcí, které jsou v životě brány jako samozřejmost, přestože jsou tak výjimečné.
Zkuste si třeba představit svět bez štěstí nebo bez nenávisti. Až moc umělé? Taky si myslím. Svět je prostě dokonale vyvážený takový, jaký je. Rovnice na jeho pochopení bohužel neexistuje, a i kdyby ano, je nevyřešitelná, protože život vyřešit nejde. Proto si ho musíme užívat takový jaký je a neřešit nevyřešitelné otázky, které se ho týkají.
Napsala: Aria Marley