Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zaslechnuto na hradě V.
Přemýšleli jste někdy o tom, kolikrát za den nám někdo položí otázku? A tím nemyslím jen tak ledajakou, ale otázku, na kterou se dá odpovědět buď ano, nebo ne. A jak často na takovou otázku odpovíte ne?
Ve snaze najít nápad na článek, jsem se rozhodla uspořádat menší „experiment“. Rozhodla jsem se projít celým jedním dnem tak, abych na všechny otázky tohoto typu odpověděla ano. A aby nikdo nemohl tvrdit, že si to celé vymýšlím, tak jsem sebou vzala dobrovolníka, který to celé sledoval a případně může potvrdit, že je to pravda.
Číst dál…
Aneb co se všechno nenajde při úklidu. Prohrabávala jsem svůj kufr v touze najít jednu určitou knížku, o které jsem si byla jistá, že jsem si jí vzala sebou. A jak jsem se dostala na dno kufru, tak jsem nalezla tohle. Ztracenou kapitolu z Bajek Barda Beedleho. Nebo vlastně… tak jo, nebudu vám lhát, není to tak úplně oficiální kapitola. Je to něco, co jsem tak dva, tři roky zpátky napsala do školní soutěže. A když už jsem to tak jednou našla, proč to nezveřejnit?
Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ztracená kapitola
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Alchymicam Principiis
Jelikož už máme všichni Velikonoce za sebou a potřebujeme si dát pauzu od vší té čokolády a zajíčků, o kterých se nám, nebo tedy alespoň mně, už pomalu zdávají noční můry (No jen si to představte… růžové chlupaté koule se dvěma ostrými zubisky vepředu, jež jsou schopné prokousat všechno! Kdo by se nebál.), rozhodl jsem se, že Vám udělám takový menší přehled toho, jak se Velikonoce slaví jinde. Věděli jste třeba, že královna na Zelený čtvrtek každoročně rozdává stříbrné mince seniorům?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velikonoce ve světě
Přináším vám další várku podivností. A stále vás žádám, pokud uslyšíte na chodbě, či na hodině, něco podobného rázu, nebojte se mi to poslat sovou.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zaslechnuto na hradě IV.
Víte, jak vznikají takové drby? Samozřejmě, že víte, typická je formulka: „Jedna tetka povídala, že…“ Mně se ale vždycky zdálo neskutečné, jak moc se může původní informace lišit od výsledku. Rozhodla jsem se to proto otestovat v praxi.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Samé zaručené zprávy
Keď sa konečne dieťa z mudlovskej rodiny, ako som napríklad ja, vysporiada s faktom, že je kúzelník, prídu na radu ďalšie zvláštne veci, ktoré sú pre deti z kúzelníckych rodín zrejme bežné.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kúzelník Nekúzelník
Nikomu z nás nejspíš neušel ten nepodstatný malý detail, že dneska slavíme Velikonoce. Vlastně to bych kecala, mě to skoro ušlo. Zaznamenala jsem to teprve, když jsem vlezla do Velké síně, ubrusy s vajíčky mi napověděli, že jsem možná na něco zapomněla. Teprve, až když mi nad hlavou proletělo živé kuře, uvědomila jsem si, co je dneska za den. A tak jsem si řekla, že by se možná hodil tématicky zaměřený článek v Bradavičníku.
Ne, že by to někoho zajímalo, ale obětovala jsem pro sepsání tohohle článku pár hodin, které bych jinak trávila v Prasinkách.
Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velikonoce, Velikonoce přícházejí
Lektvary a neposlušný jazyk
Po zdárném přečkání pololetí by si jeden řekl, že ty nejkritičtější okamžiky jsou již zažehnány, nastupuje ospalý klid, až do čevnového uzavírání známek si můžeme oddychnout. I prváci se už ve škole docela vyznají a nepobíhají ztraceně po chodbách (pro ty, kdo četli i předešlý článek této série – ano, i má situace se výrazně zlepšila, přinejmenším si pamatuji, v jakém patře je přibližně která učebna). Všechno je v pořádku. Ach, rutina, sladká rutina! Takhle by to možná mohla býti pravda, nicméně to by se do hry nesměl zapojit i jeden zajímavý aspekt našeho ústavu – škodolibí profesoři.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem První rok v Bradavicích – Část 3.