Naprosto nedůležitá úvaha

Napsal/a Raven V. Darkwood     Rubrika: Zeleným inkoustem, Zmijozel

Znáte novoroční předsevzetí? Vsadím se, že ano. Jestli jste si je nikdy nedávali, tak jste o nich určitě minimálně jednou slyšeli. Otázka je, proč se dělají, protože proč by nový rok měl být jiný než ten předcházející? Proč bychom měli mít v novém roce vůli dodržet něco, co jsme v předcházejících letech nedodržovali?

A i přesto si většina lidí novoroční předsevzetí dává. Budu víc sportovat, budu jíst zdravěji, přestanu kouřit. Jo, já jsem si novoroční předsevzetí dávala asi od deseti let. Ze začátku to byli takové blbosti, ale jak roky postupovali, začali být vážnější.

Ze všech možných důvodů jsem nemohla být nadšenější, že rok 2088 se blíží ke konci. A i tentokrát jsem se rozhodla si pár těch předsevzetí dát.
Tohle je příběh o tom, jak jsem je všechny porušila.

A víte co? Ze začátku jsem si docela věřila, že by se mi to tentokrát mohlo splnit, konečně bych mohla dosáhnout výsledků, které jsem si předsevzala a možná se u toho trošku i změnit. Jo, jenže to bych nemohla být já.

Můj seznam předsevzetí na rok 2089 obsahoval pět položek:

  • Žádné zbytečné drama,
  • Budu se snažit netvářit se, jako kdybych chtěla všechny zavraždit (i když to tak cítím),
  • Nebudu to přehánět s učením, na NKÚ jsem víc než připravená,
  • Víc jíst,
  • Víc spát.

Jednoduché, že?

Skoro dva měsíce se mi podařilo proplouvat dny s tím, že to víceméně dodržuju. Jenže jak o tom tak přemýšlím, tak jsem se snažila je dodržovat ze začátku, ale postupem času už jsem se zase zhoršovala a zhoršovala a jsem zpátky tam, kde jsem byla na konci roku 2088.

Šlo to pomalu, nenápadně. Nejdřív to začínalo s tím učením, i když jsem si stokrát říkala, že si to nepotřebuju opakovat, stejně většinou skončím s tím, že do pozdě do noci čučím do knížky a zkouším se, jestli si to pamatuji. S tím souvisí ten spánek, který jsem kvůli knížkám zase zredukovala na nutné minimum. S tím nepřímo souvisí to jídlo, s nedostatkem spánku a s nervy ze zkoušek, u mě chuť k jídlu opět klesla na bod mrazu. S tím taky souvisí výraz mého obličeje a schopnost snášet lidi, kteří mě štvou.

A to to bylo tak jednoduché. Chci tím ale říct, že se nevzdávám, i když jsem už všechny předsevzetí porušila, přece jen se pokusím to nějak zlepšit.

Jestli ale uspěji? Kdo ví.

Komentáře jsou uzavřeny.

\par