Je téměř 10 hodin ráno 8. února 2089. Teplota bloumá někde pod nulou a na nádvoří Bradavického hradu se schází profesor Rein s pár studenty, kteří u něj navštěvují hodiny dějin pro šestý ročník, ale i jiní, kteří jsou prostě jen nadšenci do dějin (nebo se možná jen na chvíli chtějí dostat z hradu).
Profesor nám rozdává jakési pergameny; po rozložení si můžeme povšimnout mapy místa, kam se chystáme. Také nám udílí pokyny, jak se chovat a tak dále. Cílem naší výpravy je Maidstone na jihovýchodě Anglie. Rein vytáhl lžičku, ze které se vylouplo přenášedlo. Všichni se stíháme nějak chytit a po chvíli nás to vyplivne tam, kam míříme. Někteří z mladších po cestě trpí závratí a nevolností, profesor jim dává “zázvorky”, což je aktuálně krycí název pro jakýsi zázrak, který jim má pomoci od jejich utrpení.
Nakonec se tedy konečně dostáváme ze dvorka, kde jsme přistáli, tajuplnými dveřmi do budovy. Nejprve tedy profesor Rein zamachruje a po jeho gestu se ozvou dvě tlumená cvaknutí a dveře se pak otevřou. Vstupujeme dovnitř, můžeme si odložit svršky, abychom se neupekli, v budově je totiž teplo.
Chodba, kam se dostáváme, není plně osvětlena, jen zvláštními pochodněmi po stranách, které nehoří, ale vydávají tlumené nažloutlé světlo, které chodbu dělají tajemnější. Na zemi je omšelý, ale krásně zdobený červeno-zlatý koberec, stěny jsou jinak obyčejné.
Následně procházíme dál budovou, některé dveře míjíme, aniž bychom nakoukli, ale pak vcházíme do menší místnosti, které hned od prvního pohledu vévodí velká knihovna přes celou zadní stěnu. Před ní je celkem obyčejný kancelářský stůl. Místnost je prostorná a plná světla, což je trochu zvláštní, jelikož v místnosti není ani jedno okno. Místnost je ještě vybavena po stranách pár skříněmi, ty jsou většinou starožitné, ale každá je jiná. Kousek ode dveří, v pravém rohu z pohledu vstupujícího, je velké zrcadlo v dřevěném a trochu nevkusném rámu. Zde je nám představen sympatický mladík Shawn Martin, člen skupiny Lovců pokladů. A také zde dostáváme úkol…
Hledání východu, tajného tedy, se poněkud protahuje. Mladší účastníci výletu jsou pozřeni skříní, tedy jen se za nimi zabouchávají dveře, po čase lezou ven. Nakonec tedy musím zapojit své mozkové buňky já a od obyčejného obhlížení zrcadla se po chvíli dopátrávám nejen toho, že pan Martin je veselá kopa, ale i toho, jak přesvědčit tajný východ, aby se nám ukázal. Co jsem nakonec vymyslela, to vám nepovím, abych panu Reinovi nezkazila případnou další výpravu.
Tajné dveře vedou do knihovny, kde to příjemně a tak známě voní. Je tu spousta knih a já osobně bych tu mohla zůstat a dál nepokračovat, ale Rowenažel není mi přáno, musím jít dál. Pracovně, do které jsme se dostali, vládne tak trochu chaos. Mne to nechává v klidu a pokračuji dál. Dostáváme se do jednací síně, kde je velký zdobený kulatý stůl, skoro jako za dob krále Artuše. Zde nás čeká chutný oběd, milá společnost pana Martina, ale jelikož nic netrvá věčně, loučíme se a odcházíme na prohlídku města, kde dostáváme i krátký rozchod.
Nakupujeme si nějaké drobnosti na památku a pomalu, někteří i dost neochotně, se ploužíme na sraz s profesorem Reinem. Kontroluje naše počty a když má dojem, že je nás tak akorát, přemisťujeme se zpět. Kolem deváté večerní se navracíme do Bradavic a myslím, že jsme všichni rádi zpátky. Nikdo se nezdržuje venku, všichni mizíme do tepla a do svých společenských místností. Já osobně jsem plna zážitků a nových informací a už teď se těším, až nás profesor Rein zase někam vezme. A vřele doporučuji všem, aby si přidali.
Pro Bradavičník napsala Taylor Leah Kellan
Tagy: dějiny, dějiny čar a kouzel, lovci pokladů, profesor rein, reportáž, výlet, výprava