Až do jedenácti let jsem měla o famfrpálu jen okrajové povědomí. Mému životu vládly sporty mudlovské a nikdy mne nenapadlo, že bych se snad měla věnovat chytání nějakého míče a sedět u toho na koštěti. Míčové kolektivní hry nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ovšem to se po mých jedenáctých narozeninách mělo změnit.
Vím, že nejsem v Bradavicích jediná, kdo před obdržením dopisu aktivně sportoval. A všimla jsem si, že spousta ze zdejších studentů jako by zapomněla, že se u fyzické aktivity dá krásně odreagovat a že i famfrpál je skvělým prostředkem, jak si zpestřit studijní povinnosti, jak se dostat ke sportu, i když se zde aktivně jiné sportovní kroužky či kurzy neprovozují.
I mně chvíli trvalo, než jsem pochopila, že nemáme lpět na minulosti, ale máme se dívat směrem kupředu. Našla jsem si tedy famfrpál a dnes jsem kapitánkou kolejního týmu. Je mi jasné, že kapitánem nemůže být každý, ale kdokoliv, kdo se udrží na koštěti, se může stát členem týmu a docházet na tréninky.
Ráda bych proto vyzvala všechny své studující kolegy a kolegyně, kteří mají rádi sport, aby se nebáli, odhodili svůj ostych a přeptali se u svých kolejních kapitánů, jak by se mohli zapojit. Věřím, že žádný dobrý kapitán si nenechá ujít příležitost a dobrého hráče, který by se mohl vyjímat na jeho soupisce.
A pokud se z nějakého důvodu nemůžete dostat do kolejního famfrpálového týmu už teď, jistě se nebude nikdo zlobit, pokud se svým kapitánem zkonzultujete plán fyzické přípravy, která vám bude jistě určitým bonusem při náborech v příštím roce.
Takže, milí Bradavičtí spolužáci, co vy na to? Myslíte si, že pobyt a pohyb na čerstvém zdravém vzduchu vám chybí a nebo by vám přišel k duhu? Nebojte se popadnout sportovní oblečení a obuv a vyrazte si zahrát koulovanou, zaběhat si nebo se třeba jenom projděte každý den až za hřiště a zase zpátky. Když nic jiného, pročistíte si hlavu před další várkou domácích úkolů…
Pro Bradavičník napsal
velkej kápo, Taylor Leah Kellan