Školní rok se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, dopisujeme poslední úkoly, taktně se hádáme s profesory o lepší známky, ušlé učivo doháníme referáty. Většina z nás už má hlavu plnou prázdnin, konec konců po půlroční nemilosrdné izolaci v areálu školy a blízkém okolí se toho na Příčné tolik změnilo, v Kotli jistě servírují odlišná jídla, zkrátka svět je jiný (a určitě lepší), než byl posledně.
Bez ohledu na to, kam v době volna zamíříme, s některými věcmi se budeme muset dočasně rozloučit. Ano, ano, konec otravných termínů odevzdání úkolů, pryč s povinností škrtit se celý den kravatou školní uniformy – to si určitě každý z nás rád ušetří. Nicméně škola s sebou za tu spoustu měsíců přinesla i leccos radostného.
Mně osobně se asi nejvíc bude stýskat po spolužácích. Všiměte si, že píšu po „spolužácích“, ne po „kamarádech“. S přáteli se totiž – doufám – budu stýkat i v době prázdnin, můžeme si psát, někam vyrazit, zažít dobrodružství (no, i když ono plížit se ke kabinetu jedné paní profesorky s žádostí o referát taky dokáže zvednout hladinu adrenalinu v krvi…).
Po hradě se ale pohybuje spoustu dětí, které často vídám, avšak nanejvýš se pozdravíme, nebo jsme spolu ještě nikdy neprohodili ani to obyčejné ahoj. Právě tito lidé mi budou moc scházet – neznáme se dost na to, abychom se sešli, ovšem den bez nich bude nezvyklý.
Taky je škoda, že nám nebude umožněno kouzlit. Člověk se za rok pilně naučí spoustu zaklínadel a doma pak nemůže předvést ani takovou prkotinu, jako je zmražení vody ve sklenici. Asi si na tokové fígle budu muset ještě pár let počkat.
Abych byla zcela upřímná, trochu mi budou chybět i ty nesmyslné školní drby. Většina z nich jsou sice lži až na půdu, ale přesto – kdo by se rád nezasmál?
A co vy? Do odjezdu vlaku stříháte metr, nebo se návratu domů děsíte? Anebo je pro vás už „doma“ na hradě?
Pro Bradavičník napsala
Ine Mallory
Tagy: dobrodružství, kamarádi, konec, prázdniny, škola, volno