Bradavičník

Ve Velké síni jsem zaslechla dvojici na obědě. Jeden z nich neustále zíval. Ten druhý mu říkal: „Dobře, není pravda, že chodíš pozdě na hodiny, ale přiznej se, že vyučování začne dřív, než přijdeš ty.“

Toto jsem zaslechla, když jsem procházela kolem pánských toalet. Někdo tam zvýšeným hlasem prohlašoval: „Kdo neví, co se dělá na záchodě, ať přijde za mnou do pokoje, já vám to tam ukážu!“

Další jsem zaslechla venku na nádvoří. Parta starších studentů tam o něčem diskutovala. Jeden z nich prohlásil: „Jsem zásadně proti posmrtnému životu. Chci mít alespoň po smrti pokoj.“

Rozhovor, který jsem zaslechla jako další, byl mezi dvěma dívkami z mladšího ročníku: „Výkřik módy znamená, že každý, kdo se dozví její cenu, vykřikne.“

Na chodbě kolem mě proběhli dva kluci. Asi běželi pozdě na hodinu. Jeden z nich na toho druhého křičel: „Budu muset s tebou udělat to, co s budíkem. Před zvoněním zatřást!“

Toto jsem zaslechla před jedním z kabinetů. Jeden ze studentů očividně chtěl po profesorovi něco půjčit. Profesor na to odvětil: „Lepidlo vám nepůjčím. Nedá se odlepit od regálu.“

Zaslechnuto na chodbě před jednou učebnou: „Koukejte se. Jestli můj výklad neustále budete přerušovat potleskem tak se nikam nedostaneme.“

Další jsem zaslechla na nádvoří. Jeden starší student něco vysvětloval mladším a přitom říká: „Jen se tu rozhlédněte, co je krásy na tom světě… Proboha, do čeho jsem to šlápl?“

Opět zaslechnuto při procházení kolem jedné učebny, kde se vyučovalo: „V jiných třídach jsme mnohem dál. Ne, že by tam žáci byli chytřejší, ale nekladou takový odpor.“

A další zaslechnuto na chodbě. Rozhovor mezi studentem a profesorem: „Vám se pětka nelíbí? Ani mně ne, ale šestku dát nemohu.“

Tagy: perličky, škola, studenti

Komentáře jsou uzavřeny.