Bradavičník

A je to zase tady. Skončily nám prázdniny (no dobře, už jsou to dva měsíce), začal nový školní rok, odbyli jsme si zahájení roku, zápis, začali chodit na naše oblíbené předměty a dělat záživné úkoly, které nám nadělili naši ctění profesoři. Událo se toho tolik, že si jistě nikdo už ani nevzpomene, že kdysi mezi námi pobýval nějaký Čmuchal, který velice rád tajně navštěvoval pokojíčky zdánlivě nevinných nebelvírských studentíků. Na dlouhou dobu se odmlčel, takže by se mohlo zdát, že se stáhl do ústraní, zpytoval své svědomí a rozhodl se dát všem svatý pokoj. Ale nenechte se zmást! Čmuchal je zpátky a v plné síle! A ještě před prázdninami stihl navštívit jeden pokoj…

Číst dál…

Čmuchal nikdy nespí, jak si jistě mnozí z Vás začli myslet (nebo „myslet“). Po delší pauze, potřebné k uspání lvíčat do pocitu bezpečí, je Váš oblíbený čmuchací informátor zpět. Znovu jsme se vydali na exkurzi do jedné z nebelvírských ložnic. Tentokrát jsme si však vybrali ložnici zcela vyjímečnou. Mezi studenty se o ní šeptá jako o Tajemné komnatě Godrika Nebelvíra, pravdou však je, že jde o doupě neřesti a hříchu. Někteří z Vás již tuší – ano, jde o třináctou komnatu naší slavné Jane Rainerové, známé také jako Janie Crucianové. Přesně tak – tato Čmuchalka již dočmuchala a nyní nám s radostí a dobrovolně poskytla prohlídku své ložnice.

Číst dál…

Už je to celý měsíc, co jsem byla naposled někde čmuchat. Možná jste si i začínali myslet, že jsem toho nechala a někteří si dokonce i oddychli. Ale kdepak! Já jen číhala na vhodnou příležitost k proniknutí do dalšího nebelvírského pokojíčku…

Ale nejdřív tady mám pravidelné ohlédnutí za minulým dílem. Jak se už stalo pravidlem, zase mě chtěl někdo zabít. Nebo přinejmenším utlouct novinami. Tentokrát to byla Rox, která se nejdřív tvářila rozlíceně, potom namyšleně a pak si vymyslela soutěž Miss Bradavice. Zřejmě chtěla dokázat, že je opravdu tou největší krasavicí v celých Bradavicích. No, pokud se taková soutěž někdy uskuteční, nepochybuju o tom, kdo to vyhraje. Naopak druhá minulá oběť, Aileen, se nejspíš tak styděla za nepořádek ve svém pokoji, že z něj raději ani nevylezla. Aspoň jsem ji teda za celý ten měsíc nepotkala.

No ale zpátky k dnešnímu pokoji. Dlouho jsem se rozmýšlela, ke komu se vplížím tentokrát. Nakonec los padl na slečny Kyeru Dayns a Katalínu Wolf. A důvod? Vypadají obě tak nevinně, že mě napadlo, že to není jen tak, a že se v jejich pokoji musí skrývat nějaké to šokující překvapení. A tak jsem se vydala to tajemství odhalit.

Číst dál…

Máme tady čas Vánoc a s ním i další díl našeho slídění a čmuchání. Hned na úvod mám pro vás jedno takové upozornění, nebo jak bych to řekla… oznámení. V minulých dnech jsem se snažila přesvědčit naši prímusku a šéfredaktorku v jedné osobě, váženou slečnu Carlottu Reyer, že se mi psaní těchto článků, respektive způsob, jakým získávám potřebný materiál, moc nelíbí, a že bych s tím tudíž chtěla skončit. Rezolutně to odmítla a pod pohrůžkou násilí a mučení mě donutila v tom pokračovat. Takže jsem chtě nechtě musela podlehnout. To jen abyste věděli, komu máte za tyhle články poděkovat.

Číst dál…

Ták po delší době je tady další díl našeho Čmuchání. Řeknu vám, začíná to být čím dál těžší dostat se nepozorovaně k někomu do pokoje, protože si všichni začínají dávat pozor. Stejně jako minule mám pro vás takový menší dodatek k minulému článku.

Číst dál…

Tak a máme tady další díl naší čmuchací rubriky. Ještě než vám prozradím, ke komu jsem se vplížila tentokrát, mám pro vás takový dodatek k minulému dílu.

S obrovskou radostí vám musím oznámit, že jsem se čirou náhodou stala svědkem reakce mých prvních obětí na můj článek. Vážně bych vám přála vidět hysterický záchvat naší milované primusky, když jej četla. Byla v obličeji rudější než moje vlasy. Vážně nechápu, co ji tak rozčílilo. Stále tvrdošíjně popírá, že by byla zamilovaná, ale její zasněný výraz, který má pokaždé, když ji potkám, ji prozradil. Dále jsem se dozvěděla, že naše milovaná prefektka Grace Lotce celý jeden rok tajila, že se učí hrát na violoncello. To je zajímavé, vzhledem k tomu, že tento nástroj je poměrně velký, takže ho Grace asi nemohla jen tak strčit do kapsy.

No ale teď už vzhůru k mým dnešním obětem. Tentokrát jsem se rozhodla, že se pokusím vplížit do jednoho klučičího pokoje. Vybrala jsem si hned ten první pokoj, na který jsem narazila, a ze kterého jsem chvilku předtím (samozřejmě schovaná za sloupem) viděla odcházet jeho tři obyvatele. Byli to prváci, naše nejmladší lvíčata. Jednoho znám, jmenuje se Apollonius Clayenshire, další byl očividně jeho bratr (nejspíš dvojče) a toho třetího znám od vidění. Ujistila jsem se, že je vzduch čistý a vstoupila dovnitř. Číst dál…

Pro začátek vám trošku představím tuhle rubriku. Jak už vypovídá samotný název, bude se tady čmuchat. A kde? Především v našem lvím hnízdečku. Postupně vám přiblížím, kde my lvíčata spíme, jak naše jednotlivá hnízdečka vypadají a kdo s kým v nich bydlí, takže si pak můžete udělat obrázek třeba o tom, kdo je bordelář a kdo je naopak vzorně čistotný, jaké máme domácí mazlíčky, co rádi děláme ve volném čase nebo jaký je náš oblíbený famfrpálový tým. U některých možná objevím i to, co by nejraději skryli před celým světem. Takže se určitě máte na co těšit. Na konci článku najdete takové malé hodnocení.

Jako první vám představím pokoj naší milované primusky Carlotty Reyer a neméně milované prefektky Grace R. Silvergrass. No uznejte, že nikoho lepšího jsem si na začátek vybrat nemohla.

Číst dál…