Drahí pozemšťania, emzáci a to ostatné nezaradené osadenstvo nášho skvostného hradu. Asi dva dni dozadu nastal ten zlom, kedy som mala možnosť naplno si uvedomiť, že opätovne začína školský rok a ja sa tým pádom dokopávam do tretieho ročníka. Na škole sa deje mnoho zmien, noví učitelia prichádzajú, ďalší aj odchádzajú a taktiež nastala superiózna senzácia. Chrabrej koľaji Nebelvírskej sa zmenil hlavný vodca. Slečnu profesorku Drusilu Addams nahradila profesorka Alen King, ktorú mnohí z vás určite poznajú aj ako učiteľku Obrany proti čiernej mágii. Keďže sama som hrdá Nebelvírčanka, rozhodla som sa našu novú pani koľajnú trochu vyspovedať a týmto vám teda prinášam pár jej postrehov, plánov a zmien, ktoré by rada na svojom novom poste predniesla.
Kdo bude letos v týmu? Aneb Výběrák
Napsal/a Rubrika: Bleskobrkem, Naše smečka, Nebelvír, Ze života studenta
Famfrpál je nedílnou součástí kouzelnického světa, stejně jako v Bradavicích. Každá z našich kolejí začátkem školního roku uspořádá výběrové řízení neboli VÝBĚRÁK a kapitán kolejního týmu se snaží vybrat ty nejlepší, kteří budou zastupovat kolej ve školním Famfrpálu. Slavná a milující kolej Nebelvír se této tradice rovněž drží a zde je o výběráku krátký článek. Číst dál…
Možná jste si všimli, že naše body zase rapidně klesly sotva jsme začali. To není žádná novinka, vlastně je to úplně normální tak si zvykejte. Hlavně klídek, to bude dobrý.
Už je tomu rok a nějaké drobné… Ano, už tolik. Slušelo by se napsat něco pěkného, v rámci tohoto smutného výročí. Zjistila jsem však že je velice těžké něco takového psát. Po mnoha rozmačkaných a roztrhaných pokusech jsem se nakonec rozhodla to udělat stručným, ale snad vhodným způsobem.
Představuji Vám tedy několik hodnot, pojmů a věcí, které se mi v mysli vybavují při vzpomínce na jednoho z největších hrdinů a kouzelnických osobností, které jsem měla možnost potkat.
Jelikož jsem opět byla zvolena Levou nohou našeho famfrpálového týmu – teda počkat, prý už Kapitánkou! – tak jsem se rozhodla, jako ostatně každý rok, uspořádat výběrový trénink. Nebo vlastně tréninky, jelikož se původně hlásilo docela dost lidí.
Skončily ty časy lelkování (nebo alespoň pomalinku končí) a nastal čas školy, nekonečných bojů s profesory, knížkami a jinými bludy, co na hradě potkáme. Stejně tak už nastal čas, abychom konečně my nebelvírští vytáhli drápky a ukázali všem, kdo je tu král zvířat. Už dlouho si válíme šunky, zatímco ostatní sbírají body. Teď je však řada na nás abychom něco dokázali. Už žádní Líní Lvi nebudou, teď už jen ty dravé šelmy. Proto říkám: lvíčata všech tvarů, věků, barev, velikostí i hodností načechrejte hřívy a nabrušte tesáky.
Že nevíte, oč tu kráčí? Ale styďte se.! – No tak dobrá.. Pro ty neználky, kteří o tom nikdy neslyšeli mám menší poučení.. Jen stačí číst dále..
Se začátkem školního roku nám začala také nová famfrpálová sezóna. Naše úžasná kapitánka Suzanne Bellow se bohužel rozhodla, že svůj čas namísto famfrpálu zasvětí raději knihovně, a tak jsme museli zvolit alternativní řešení. Rozhodli jsme se, že si zvolíme náhradníka alias Levou nohu. A volba padla na vskutku povolanou osobu, totiž na mě. Sotva jsem setřela slzu dojetí ze svého zvolení, uspořádala jsem první a hned také druhý výběrový trénink. A zde jsou mé první dojmy…
Při bloudění hradem jsem narazila na místnost, o které jsem neměla ani páru, že tam je. Nevšimla bych si jí, nebýt té zvláštní pomalé hudby, co se z ní linula. Snad to byla nějaká Mozartova skladba, nebo něco na ten způsob. Bylo to divné. Nic takové jsem na hradě ještě nezaslechla. A tak mě přirozeně zvědavost nepustila dál. Musela jsem alespoň nakouknout do záhadné místnosti s ještě záhadnější hudbou.
Jako každou středu se pár nebelvíráků sešlo ve Velké věži na čtení. Všichni jsme ale tušili, že tohle bude jiné než ty předešlé.
Posedávali jsme na polštářích a křeslech a netrpělivě čekali na Lukase, který slíbil, že se ukáže. Po půl hodině netrpělivého čekání se s hlasitým funěním konečně ukázal. S rošťáckýma jiskřičkami v očích nám pověděl, že napsal jistému panu Ezechielovi a že mu odpověděl, že nás bude čekat ve Věži obrazů. Všichni jsme na něj nechápavě civěli a on nám vysvětli, že Věž obrazů je věž iluzí a že se nachází v severním Irsku. Pak vytáhl z kapsy lžičku a my se jí chytli.