Bradavičník

Už je to celý měsíc, co jsem byla naposled někde čmuchat. Možná jste si i začínali myslet, že jsem toho nechala a někteří si dokonce i oddychli. Ale kdepak! Já jen číhala na vhodnou příležitost k proniknutí do dalšího nebelvírského pokojíčku…

Ale nejdřív tady mám pravidelné ohlédnutí za minulým dílem. Jak se už stalo pravidlem, zase mě chtěl někdo zabít. Nebo přinejmenším utlouct novinami. Tentokrát to byla Rox, která se nejdřív tvářila rozlíceně, potom namyšleně a pak si vymyslela soutěž Miss Bradavice. Zřejmě chtěla dokázat, že je opravdu tou největší krasavicí v celých Bradavicích. No, pokud se taková soutěž někdy uskuteční, nepochybuju o tom, kdo to vyhraje. Naopak druhá minulá oběť, Aileen, se nejspíš tak styděla za nepořádek ve svém pokoji, že z něj raději ani nevylezla. Aspoň jsem ji teda za celý ten měsíc nepotkala.

No ale zpátky k dnešnímu pokoji. Dlouho jsem se rozmýšlela, ke komu se vplížím tentokrát. Nakonec los padl na slečny Kyeru Dayns a Katalínu Wolf. A důvod? Vypadají obě tak nevinně, že mě napadlo, že to není jen tak, a že se v jejich pokoji musí skrývat nějaké to šokující překvapení. A tak jsem se vydala to tajemství odhalit.

Číst dál…

Nedávno jsem si po výuce kráčela chodbami Bradavic a pomalu mířila na večeři. A snad díky obrazové soutěži jsem pozorněji sledovala obrazy, které jsem míjela. V Bradavicích je obrovské množství obrazů a portrétů. Rozhodla jsem se, že se s některým z nich seznámím blíže. První pokus byl neúspěšný: baba s bradavicí na mne ječela že ji ruším, pak ječela, že mlčím, načež se rozhulákala, že od ní odcházím a že takoví jsou všichni, že ji opouští, chuděrku starou … O pár kroků dále (no dobře – tolik kroků, abych byla bezpečně mimo doslech té babizny) jsem konečně spatřila obraz, se kterým jsem nakonec sepsala následující rozhovor.

Číst dál…

Říká se „Co oči nevidí, to srdce nebolí“. Ale co mají říkat ti druzí, kteří se připletou do rány? Občas je praktické mít přesnou mušku..

Číst dál…

Z Velké síně a ze všech prostor hradu zmizely vánoční ozdoby – jasný důkaz toho, že vánoční klid už je definitivně za námi. My ubozí studenti se opět už několik dní pachtíme s úkoly a profesoři se zase několik dní pachtí s opravou našich výtvorů. Vše jakoby se znovu ponořilo do spánku studijního stereotypu. To je však jen klamný a velice povrchní pohled. Když se kolem sebe pozorněji rozhlédnete, zjistíte, že u nás v Bradavicích se stále něco děje.

Číst dál…

Po hradě se pohybuje nemálo nových profesorů a já jsem měla to štěstí, že jsem zrovna jednoho potkala v den, kdy nastoupil do Bradavické školy.

Jedná se o profesorku se jménem Adrianet Renawalti. Když vstoupila do síně, každý si šuškal, kdo to asi je. A ejhle, namířila si to rovnou k profesorskému stolu. Ani chvilku jsem nezaváhala, popadla zápisník a šla s ní dělat rozhovor.

Číst dál…

Jsou Vánoce, a to je čas, kdy lidé dělají věci, které by během roku určitě nedělali. Například já. Všichni víte, že moje novinová rubrika je Čmuchal. Ale jelikož jsou ty Vánoce, tak jsem se rozhodla přijít s normálním a nečekaně objektivním a nekritickým a ryze vánočním článkem. Takže si můžete všichni nebelvírští oddechnout, protože o vás tenhle článek není. Teda… skoro všichni. Až na jednu osobu.

Číst dál…

Máme tady čas Vánoc a s ním i další díl našeho slídění a čmuchání. Hned na úvod mám pro vás jedno takové upozornění, nebo jak bych to řekla… oznámení. V minulých dnech jsem se snažila přesvědčit naši prímusku a šéfredaktorku v jedné osobě, váženou slečnu Carlottu Reyer, že se mi psaní těchto článků, respektive způsob, jakým získávám potřebný materiál, moc nelíbí, a že bych s tím tudíž chtěla skončit. Rezolutně to odmítla a pod pohrůžkou násilí a mučení mě donutila v tom pokračovat. Takže jsem chtě nechtě musela podlehnout. To jen abyste věděli, komu máte za tyhle články poděkovat.

Číst dál…

…aneb co všechno jsme ochotni sníst

Každý z nás si při slově vánoce představí něco jiného, někdo svátky klidu a míru, teploučký krb a rodinnou pohodu. Pesimističtější jedinci, kteří už od prvního podzimního bláta jedou na antidepresivním lektvaru nejspíš ukvičené vánoční koledy a noční můry z posváteční obezity. Ať tak či tak, úplně všechny nás spojuje jediná myšlenka… na voňavé vánoční cukroví.

Číst dál…

Bradavická škola čar a kouzel je místem, kde se neustále něco děje. Přiznávám, že toto tvrzení by se mohlo zdát trochu přehnané, kdybychom si projeli aktivitu Bradavičníku a kvalitu článků za poslední dobu. Ale to je jen zdání – musíte mít s redaktory a všemi pisálky trochu strpení a soucitu, jelikož Kuňodavky jsou opravdu zákeřné. Však to sami poznáte až Vás napadnou (začne to malým nevinným zívnutím).

Abychom dohnali ztrátu v pravidelné porci seriózních informací (my jinak než seriózně psát neumíme, ale už se ozvaly drobné námitky z řad chrličů), přinášíme Vám tedy nyní rychlý přehled posledních událostí z Nebelvírské koleje i celého hradu.

Číst dál…

Stává se vám občas, že se vám něco ztratí a vy vůbec nevíte jak se to stalo? Nedokážete si vysvětlit, kam se to jen podělo a jste si naprosto jistí, že jste to jen někam nezahrabali? Tak takovéhle záhady se momentálně dějí na našem Bradavickém hradě a to nejenom vám, pokud jste si při předešlých otázkách odpověděli „ano“ .

Číst dál…