Je to už několik dní, možná i nějaký ten týden, co byl Bradavický hrad vystaven útoku ze strany duchů. Doposud jich naši školu obývalo jen několik. Nyní se ze zdí vynořují další a další přírůstky do rodiny duchů, jeden bizardnější než druhý. Kdo jsou tihle jedinci zač? A proč a odkud k nám vlastně přišli?
…povídání se slečnou Fibres
Slečnu Carlu Fibres, profesorku Bylinkářství a Kouzelných formulí, už asi zná skoro každý, i když se po Bradavickém hradě nepohybuje nijak dlouho.
Ve Velké síni jsem ji potkala spíše náhodou. Už prvotní obtíže, když se slečna Fibres snažila vzpomenout na mou národnost (trefila se na třetí pokus… ze tří možností), o jméně ani nemluvě, mi možná měly napovědět, že tenhle rozhovor nebude tak jednoduchá záležitost, jak se mohlo zdát. Zejména v některých chvílích jsem si nebyla jistá, jestli vlastně dělám rozhovor já s ní, nebo ona se mnou. I když, je nutné přičíst slečně Fibres ke cti, že k celé věci přistupovala s nadšením, neodmítla odpovědět na žádnou otázku a její odpovědi byly… vyčerpávající.
Všichni jistě moc dobře víte jak to dopadne pustíte-li ke slovu našeho milovaného kolejního ředitele a pana profesora Lukase W. Goldhaira. Zkusili jste si však představit jeho „krátký“ proslov v komixové verzi? My ano … Číst dál…
Pro začátek vám trošku představím tuhle rubriku. Jak už vypovídá samotný název, bude se tady čmuchat. A kde? Především v našem lvím hnízdečku. Postupně vám přiblížím, kde my lvíčata spíme, jak naše jednotlivá hnízdečka vypadají a kdo s kým v nich bydlí, takže si pak můžete udělat obrázek třeba o tom, kdo je bordelář a kdo je naopak vzorně čistotný, jaké máme domácí mazlíčky, co rádi děláme ve volném čase nebo jaký je náš oblíbený famfrpálový tým. U některých možná objevím i to, co by nejraději skryli před celým světem. Takže se určitě máte na co těšit. Na konci článku najdete takové malé hodnocení.
Jako první vám představím pokoj naší milované primusky Carlotty Reyer a neméně milované prefektky Grace R. Silvergrass. No uznejte, že nikoho lepšího jsem si na začátek vybrat nemohla.
Všichni moc dobře ví a jistě jim to bylo několikrát připomenuto, že začal nový školní rok. Školní rok je zvláštní přírodní úkaz supění: studenti supí pod přívalem zadaných domácích úkolů, profesoři supí pod přívalem odevzdaných domácích úkolů, skřítci supí pod přívalem odpadků, obrazy supí pod přívalem hluku a brnění supí i bez důvodu. Když to shrneme – supí celý hrad. A nejen hrad! Když necháme náš zrak bloudit z oken po pozemkách školy můžeme natrefit na famfrpálové hříště. A tam s příchodem roku také začne všechno supět – od Potlouků po brankové tyče.
Pro fanoušky famfrpálu má tedy příchod školního roku důvod k radosti – začíná famfrpálová sezóna. Ta letošní však bude pro družstvo v rudozlatých dresech odlišná od té loňské. U lvíčat totiž dojde k zásadním změnám. Změnám, které se možná dotknou i ostatních týmů…
Kohoutek a slepička šli spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „ Co kdo z nás najde, o to se s druhým napůl rozdělí.“ Slepička přikývla a začala hrabat. Hrabala a hrabala, až vyhrabala jadýrko. Spravedlivě se o něj s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal jadýrko kohoutek. Kohoutek byl ale lakomý a chtěl jadýrko rychle zhltnout, aby o tom slepička nevěděla. Jenže jadýrko mu uvízlo v krku a tak začal naříkat: „Slepičko, slepičko, běž honem, přines mi vodu, nebo umřu.“ Jak to řekl, převalil se nožkama vzhůru.
Slepička se rozběhla ke studánce a začala prosit: „Studánko, studánko, dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře.“ Studánka odpověděla: „Dala bych ti vody pro kouhoutka, ale nemůžu. Má voda je otrávená a nemám peníze, aby jsem si koupila čističku. Běž slepičko, běž do mincovny a popros je o 5 Galeonů, 20 Srpců a 2 Svrčky.“ Slepička poděkovala a běžela do mincovny.
Kdo z Vás, obyvatel Bradavic, byl u jezera, určitě nepřehlédl velkou skupinu nebelvírských lvíčat, shluknutých na břehu. Ti, kteří už jsou na hradě déle a něco o nás, nebelvírských, vědí poznali, že přišel čas našeho tradičního výletu.
Drazí obyvatelé hradu Bradavického. Prázdniny nám zavřely dveře přímo před nosem. Je to smutné, ale je to tak. Možná si to doteď někteří nechtěli připustit, jenomže zápis a zahájení výuky je příliš opravdový. Množící se domácí úkoly s jednotným zadáním „Napište mi co se probíralo loni.“ jsou pořádnou fackou na probuzenou. Když už jsme tedy nuceni zaobírat se věcmi loňskými, máme pro Vás účinný a levný osvěžovač paměti: jedinečné shrnutí základních událostí loňského roku.
V momentě, kdy bylo na nástěnce školy oznámeno zrození Bradavičníku, ozvalo se volání po komplexnějších výsledcích soutěže, ve které měli studenti navrhnout název pro naše noviny. A vaše přání je nám rozkazem! Číst dál…