Z deníku červeného studenta
„Začalo to vlastně zcela nevinně halloweenskou výzdobou společenské místnosti.“ Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nebelvír a honba za tajemnou truhlicí
„Proč naše kolejní ředitelka s sebou neustále nosí meč?“ Tuto základní životní otázku jsem si sám sobě položil už několikrát, nikdy jsem se však nedostal k tomu, abych si na ni i řádně odpověděl. Ta správná chvíle nastala až teď. Neptun se dostal do příznivé konjunkce s Blíženci, na Slunci se urodila další rozkošná skvrnka a na hranicích vesmíru jedna bublinka udělala „blop“. A právě tyto děje vyvolaly příznivé podmínky pro práci mého super mozku, který vyplodil nápad: Proč bych si měl tuto životní otázku odpovídat sám? Co takhle se zeptat na názory mých spolužáků z koleje? A proč né rovnou našich prváčků? Jsou čerství, neopotřebovaní, bez předsudků a aspoň tak dostanou podnět k přemýšlení o tom, kam se to vlastně dostali.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Anketa: Tajemství meče profesorky King
Přišel onen významný, tolikrát skloňovaný, den O – jako Odjezd. Někteří jej vzpomínali s nadšením, jiní trpce se slzou v oku.
Když jsem se dopravil na nádraží King’s Cross, nemohl jsem vyjít z údivu. Tolik lidí probíhajících kamenným sloupem jsem ještě nikdy neviděl! Ale budiž, když všichni, tak já taky. Jakmile jsem proběhl přepážkou mezi nástupišti 9 a 10, zachvátil mě další šok. Tolik kouzelníků! Promotal jsem se tedy s mým otravně těžkým kufrem skrz plačící (ať už radostí či smutkem) rodiče, nacpal jsem se do vlaku, našel si s kamarádem místo a usadil jsem se. V tu chvíli se zdálo, že nás čeká asi dvouhodinová jízda, provázena jen nudou a podřimováním.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem S krávou vlakem, s hadem loďkou
Famrfpál je súčasťou kúzelníckeho sveta a teší sa v ňom veľkej obľube a záujmu. Inak to nie je ani tu v Bradavicích. Každý rok sa na jednotlivých fakultách organizuje “Výberák“ kde si kapitáni vyberajú nový tím. Táto tradícia pretrvala až do dnes a tak aj v Nebelvíre prebehla tento rok táto udalosť. Tento rok si však nový tím vyberala nová kapitánka.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem King’s Lions
Jejich revírem jsou Bradavice. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou neposlušní spolužáci, nespravedliví profesoři a špatně spláchnuté záchody. Muži (a ženy) s odznaky pracují ve dne, v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost, vychovávat nás a machrovat s přístupem do péčkovských koupelen. Jaká je však jejich lidská stránka osobnosti?
S novým školním rokem se o slovo hlásí i starý dobrý Bradavičník a jednotliví šéfredaktoři!
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úvodní slovo šéfredaktorů 2085/2086
Málokdo z vás ví, že byl na hradě spáchán zločin. Viníci ale byli usvědčeni, takže se zdá, že není co řešit. Ale ne všechno je tak, jak se to na první pohled jeví a i zdánlivé maličkosti a detaily mohou sloužit k odhalení něčeho většího. Stačí se jen pozorněji dívat kolem sebe, všímat si svých spolužáků a kamarádů, jejich chování a možná o nich zjistíte něco, co by vás nenapadlo ani ve snu. Třeba, že nejsou tak andělsky nevinní, jak působí na své okolí.
Vlasy. Jakési cancy trčící z těla, které ani nemůžeme vlastní vůli ovládnout a jejichž původní vzhled jsme si nevybrali. Přesto jim my lidé vkládáme významy, které jsou ve své podstatě padlé na hlavu. O vtipech na blondýnky ví asi každý, ovšem takových fám nezůstali ušetřeni ani zrzci. Sepsal jsem si několik těchto blábolů, na které jsem narazil v časopisech nebo je někde zaslechl, a rozhodl jsem se vyzkoumat co je na nich pravdy. A koho jiného se nezeptat, než přímo zrzků? Číst dál…
Hodně studentů, jejich příslušnost nepatří zrovna do Nebelvíru asi moc netuší, co právě lvíčata vlastně ve svém volném čase podnikají. Já osobně například Havraspárské často potkávám v knihovně, Mrzimorské v klubovně a Zmijozelské většinou jen letmo na schodech, nebo při večeři ve Velké Síni. Ale co se lvíčat týče, kde nás asi nejčastěji potkávají ostatní? Číst dál…
Díky sově jsem si s Leonardem, který se letos stal naším novým prefektem, domluvil schůzku v půl sedmé v naší společenské místnosti. Přišel včas, což se mi líbilo. První krok, který by měl prefekt zvládat. Být alespoň všude včas. Posadili jsme se naproti sobě ke krbu a zeptal se ho, zda můžeme začít. Nevypadal moc nervózně. Neměl ani důvod. Nechtěl jsem ho vykuchat. Prohodil, že si bude připadat jako celebrita, načež jsem mu řekl, že tak trochu je, když má odznak. Pak už jsem jen nechal svůj rychlobrk dělat svou práci a začal klást jednoduché otázky.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor s Leonardem Shrewdem