Doufám, že se kolegové šéfredaktoři nebudou zlobit, když se jménem celé redakce tohoto školního časopisu rozloučím i za ně. Číst dál…
Doufám, že se kolegové šéfredaktoři nebudou zlobit, když se jménem celé redakce tohoto školního časopisu rozloučím i za ně. Číst dál…
Tuhle jsem dostala hodně zajímavej trest. Samozřejmě od mojí nejoblíbenější všemi milované prefektky, tenhle rok novopečené, od nejoriginálnější osoby na hradě. Ona osoba mě přistihla venku po večerce, a to byste nevěřili, co za trest jsem vyfásla! Tak trochu jsme spolu klábosily o tom, že mi nejde jedno z těch „nejprimitivnějších“ kouzel, prej Lumos nebo tak nějak se to jmenovalo.
Tak začínaj vánoce, zase jednou po roce
U červených klidu není, když některým nervy pění
Z těch darebných rebelů, co berou body nebelu. Číst dál…
A je to zase tady! Zase ta hrozná věc, která zcela pošpiní jméno naší školy, nebo ji naopak vynese do nebeských výšin! A co že se děje? Zmijozelští zase něco plánují! Ano, ano, přátelé. Už to je tak.
… A je to tady.
Píše se 31. října 2080, ano, jak správně hádáte, je Halloween. Halloween, svátek všech svatých, na který se my všichni, jak studentstvo, tak profesorstvo, patřičně těšíme. My studenti proto, že nám byla odpuštěna odpolední výuka a my se můžeme válet vyrábět si kostýmy na večerní večírek ve Velké síni, kterého se ovšem bude účastnit jen pár z nás. Nicméně to nám nevadí, protože běhat po hradě v maskách budou tak jako tak všichni. Profesorstvo proto, že si od nás může odpočinout (to ovšem ale ještě to chudáctvo netuší, jak ho přivedeme hrůzou do hrobu pomocí našich převleků).
Aneb, není všechno tak, jak se zdá. V posledních dvou týdnech jsem se pustila do průzkumu, proč je kouzelnická doba tak trochu zastaralejší než mudlovská, a zjistila jsem, že to naopak může být právě naopak! Může to být úplně jinak, než jsme si my všichni králíčci doteď mysleli. Co vy na to?
Vy na to nic, jak koukám, tak čtete dál, z čehož (doufám) můžu usuzovat, že vás tohle téma úplně nehorázně zajímá. A tak teda, víte co? Tady to máte.
Že by další výlet, který se zvrhnul v chaotické dobrodružství plné děsivých scén, křiku a boje o holý život? Ano, přesně tak. Jediné štěstí, že jsem byl u toho zrovna já, jinak by to zkončilo dooost špatně. To vám povídám.
V Bradavicích jsem letos poprvé a hned takové šoky! Už při cestě do Prasinek nás pěkně vyděsil vlak, byli jsme málem sežráni jakýmisi potvorami s kotli plnými vroucího čehosi, co rozhodně nevonělo příliš vábně, následná cesta v loďkách do hradu byla snad ještě horší.
Možná jste si všimli, že naše body zase rapidně klesly sotva jsme začali. To není žádná novinka, vlastně je to úplně normální tak si zvykejte. Hlavně klídek, to bude dobrý.
Ptáte se, nač spojuji kolej se spižírnou? Co je to za pomatený titulek, který je zde napsaný? Inu… čtěte dál a vězte, že pravda o tomto rádoby aprílovém žertíku, se vám jistě nebude líbit…