Ačkoliv už je školní rok v plném proudu a vy si říkáte, že nemáte šanci vymanit se ze škatulky průměrných, nevýrazných a nudných studentů, ráda bych vás tímto článkem přesvědčila o pravém opaku. Promeškali jste první dobrý dojem a první tři měsíce jste se prezentovali jako zalezlí hraboši v zadní části učebny? Pojďme se podívat, co se na tom dá změnit. Číst dál…
Každým rokem se děti právě tento den převlečou do různých strašidelných kostýmů, chodí od domu k domu a koledují o sladkosti, vyřezávají dýně. Myslím si, že to zná snad každý. Jak tento svátek ale vznikl? Jak se Halloween slavil kdysi? Vypadalo to tenkrát stejně, jako v této dnešní době? Rozhodla jsem se zapátrat v knihách a zkusit na to přijít. Číst dál…
Všem studentům, zaměstnancům a ostatním obyvatelům hradu se na vědomí dává, že: Číst dál…
Sedm let jsem poznával zdi Bradavického hradu, jeho temná, ale i světlá zákoutí. Dnes, kdy píšu tenhle článek, je jeden z mých posledních dnů, kdy nadobro tento hrad opustím a nikdy v životě se už nevrátím. Psal se rok 2079, kdy jsem jako malý kluk, začínající student na této prestižní škole, nastupoval do lodiček a odjížděl s panem školníkem přes celé to nádherné jezero, až k branám toho velkolepého hradu. Netušil jsem, jaký bude můj první ročník; stejně jako mojí soukmenovci a budoucí spolužáci. Měl jsem strach, že budu zařazený do nevysněné koleje, ale mým druhým domovem se skutečně stala kolej Nebelvírská; tam kde odvaha, čest a rytířskost neznala hranic. Číst dál…
Dle nadpisu článku se Vám může snadno zdát, že vyzývám bradavické studenty ke vzpouře. A máte pravdu – je tomu tak! Neboť to, co se v poslední době – dovolím si zdůraznit v posledních již téměř dvou letech – děje s naším klavírem v klubovně, je prostě a jednoduše otřesné.
Přišel onen významný, tolikrát skloňovaný, den O – jako Odjezd. Někteří jej vzpomínali s nadšením, jiní trpce se slzou v oku.
Když jsem se dopravil na nádraží King’s Cross, nemohl jsem vyjít z údivu. Tolik lidí probíhajících kamenným sloupem jsem ještě nikdy neviděl! Ale budiž, když všichni, tak já taky. Jakmile jsem proběhl přepážkou mezi nástupišti 9 a 10, zachvátil mě další šok. Tolik kouzelníků! Promotal jsem se tedy s mým otravně těžkým kufrem skrz plačící (ať už radostí či smutkem) rodiče, nacpal jsem se do vlaku, našel si s kamarádem místo a usadil jsem se. V tu chvíli se zdálo, že nás čeká asi dvouhodinová jízda, provázena jen nudou a podřimováním.
Málokdo z vás ví, že byl na hradě spáchán zločin. Viníci ale byli usvědčeni, takže se zdá, že není co řešit. Ale ne všechno je tak, jak se to na první pohled jeví a i zdánlivé maličkosti a detaily mohou sloužit k odhalení něčeho většího. Stačí se jen pozorněji dívat kolem sebe, všímat si svých spolužáků a kamarádů, jejich chování a možná o nich zjistíte něco, co by vás nenapadlo ani ve snu. Třeba, že nejsou tak andělsky nevinní, jak působí na své okolí.
Sevřený žaludek a třasavka už od rána. Co od rána?! Celý týden se mi zdály děsivé sny o tom, jak mě Moudrý klobouk pošle pryč, protože nejsem čarodějka. Díky Merlinovi, byly to jen sny, ale o tom až později.
Svět kouzelníků a mudlů se opět dočkal 31.října a tedy i slavného „Předvečer všech svatých“ nebo také svátek zvaný Halloween. Naše milovaná školská rada si samozřejmě nenechala tuto příležitost ujít a připravila zajímavý program. A co vlastně? To vám nyní povíme. Číst dál…