Možná si někdo všimnul a možná taky vůbec. Jak je známo v dřívějších letech bylo v tomto ústavu spíše zvykem, že si na drsné a zlé a šílené postavičky hráli jen profesoři. Chodili po chodbách s výrazem alá Sneape, dělali, že si studentů vůbec nevšímají a když je někdo oslovil, koukali se na něj jako kdyby byl ten nejhnusnější a nejotravnějším hmyzem na této planetě. Číst dál…
Nebezpečí, akce, vzrůšo! Jasně, koho by to nelákalo. Lidi často lezou do temných míst typu Obrtlé ulice, aby si dokázali, jak jsou drsný. Někteří vyjdou zocelení, jiní nevyjdou vůbec. Tenhle bobřík odvahy však zaváněl problémem víc než trollí záchod. Vždyť proč by někdo lezl do míst, kde nejde vidět ani na špičku nosu? A proč tam ještě k tomu leze půlka hradu? Tohle mi teda vůbec nejde do hlavy, ale byl jsem tam taky, abych vám o tom mohl povyprávět.
Mnozí z nás byli z této zprávy jistojistě zděšeni, jiní se zas ptali se vykuleným výrazem „Proč“; „Jak to?“. Ano, řeč je o Aprílovém žertíku našeho drahého ředitele, pana Lobbera.
Kupodivu si někteří mohli všimnout, že naši líní lvi po době zas vytáhli drápky a ukázali co v nich je. Konkrétně v soutěži s docela podstatnou otázkou „Proč je moře modré?“ od Lucii Lex Liu se vydrápla naše Lole Miko Leiringová na první místo a naše Carlotta Reyerová na místo druhé. Proto si zde dovolím uveřejnit Lolin vítězný článek. Hezky si ho užijte.
Jistě taky sníte o dni, kdy si budete moct se školou dělat, co chcete. Profesoři odjedou někam do Tramtárie a vy máte svobodu. Konečně bitka ve velké síni, potopa v prefektské umývárně a pořádně zdemolovat chodbu u sborovny. Tyto sny se staly skutečností. Při poslední závěrečné slavnosti jsme všechno v rukou měli my, studenti. Já bych vám ráda připomněla jaký sen, že to stal skutečností.
Začátek roku máme za sebou, zápis už byl také spuštěn, nastává starý známý stereotyp říkáte si asi. Ale co když tu je několik věcí, které by Vás mohli utvrdit o opaku? Pojďme se podívat na stručný výtah toho nejdůležitějšího, co se stalo v posledních týdnech.
Vyšel jsem si takhle navečer k jezeru, nevím přesně kolik bylo, jen vím, že bylo tak kolem sedmé a již se stmívalo. Nikdo zde zatím nebyl a já si užíval volného času, co prozatím máme.
Vážení i nevážení s profesory na téhle škole se to má asi takhle. Nikdo pořádně netuší, co jsou zač a jak se mám v jejich přítomnosti chovat. Ono vyznat se v takových tvorech je opravdu velká dřina.
Jednoho krásného pozdního nedělního odpoledne jsem vyrazila do Velké Síně na večeři. Už jsem se nemusela schovávat před hygienickou komisí, která několik dní okupovala náš hrad a tak jsem se těšila na poklidný čas, strávený u něčeho dobrého k jídlu. Podivný hluk, který vycházel ze Síně, mě měl varovat, že má večeře až tak poklidná nebude. Ale mé myšlenky už byly u horké čokolády a hromady toastů, takže jsem si zprvu ničeho nevšimla.
Minulý víkend byl hodně rušný .. Opravdu nemám na mysli ty vytopené koupelny a záchodky, ani některé vany plné čokoládových žabek (Které mimochodem nebyly nic jiného, než přeměnění tlustočervi .. Sama jsem se pokoušela jednu sníst) To je ale vedlejší .. Stalo se něco mnohem zajímavějšího .. Proto neotálejte a čtěte dále ..