Bradavičník

Bradavice se zas rozjíždí na plné obrátky a s nimi i vlna průserů, dobrodružství, učení, handrkování se o skřítčí lahůdky a jiné milé, či nemilé příhody a drby, které jsou hnací silou našich novin. Stejně tak se přivalila vlna nových studentů a každý se obarvil podle gusta moudrého klobouka. K nám však přišli ti, co se začali červenat.

Tímto tedy vítám hlavně všechna nová, čerstvě okloboukovaná lvíčata mezi námi. Ale i ostatní, bez ohledu na barvičku nebo věk musím pozdravit: Pac a mňouk… nebo spíš Rrrrrau!

Číst dál…

Bylo by hříchem, kdyby škola neuspořádala v tom krásném letním počasí tradičně nějaký ten piknik. Zajít si na louku, nahodit bronz, poznat bujarou přírodu. Ovšem tradičně se musel vloudit i nějaký ten problém, špetka chaosu, kapka nebezpečí a hodně napětí. Tak jak to ostatně u nečekaných dobrodružství bývá. Nikdo však netušil, že se věci začnou ubírat do takových měřítek.

Číst dál…

Bylo to hrozné, i tak děsivý duch měl sám nahnáno! Přiletěl do síně a v očích měl smrt, nedalo se s ním normálně mluvit. Z jeho zmatených slov šlo jen těžko vyčíst, co za stvůrnost ho asi mohlo vyděsit. Kdyby mohl znovu umřít, asi by už chytl infarkt. Šílená hysterie a panika se roznášela po síni jako mor. Váš Velkolepý reportér Vindict Veneas byl však u toho.

Číst dál…

Bradavice přežily další svátek. Svátek svatého Patrika. Svátek, ve kterém se i ti červení museli obléci do zeleného a celá škola náhle o něco více zezelenala. Někdo říkal fůůj, jiní zase Jůů. A tak k nám až z Irska zavítaly jisté malé, zrzavé a zlatomilující bytůstky, nosící pouze a jedině zelenou módu, aby nás podrobily dalším zkouškám znalostí.

Číst dál…

Ač to zní jako nějaká pohádka či bajka, je to skutečný příběh, který se stal v Bradavicích a může se klidně ještě přihodit i vám. Na našem hradě se totiž znovu zopakoval ten starý příběh života. Příběh o tom jak ti zlí si zas začali vystrkovat čumák nahoru a dobro muselo zasáhnout a čest a sláva zajisté čekají každého, komu se nezprotiví dobré skutky. Hrdinové ještě nevymřeli, alespoň dokud jsem tu já! Takže třeste se všichni zloduši Bradavic, jenž si libujete v trápení druhých, jelikož já budu vždy vaším trnem v oku, vaše osina v zadku. Já budu příčinou špendlíku na vaší židličce a švába ve vaší polívce.

Číst dál…

Skřítci. Tolik toho pro nás dělají. Bez nich bychom dočista umřeli hlady! Nikdo z nás si neumí představit, co by se mohlo stát, kdyby skřítci nevařili. Kdyby nedejmerlin byli nuceni vařit profesoři, nebo ještě hůř my studenti! Každý už ty jejich pochutiny bereme jako samozřejmost, ale bez nich by byly celé Bradavice v trapu.

Všichni jsme až moc rozmazlení jejich dobrotami. Už ani nevíme jaký poklad nám kolikrát leží na talíři přímo před nosem. Kolik jejich dobrůtek nám obšťastnilo jazýčky. Kolik barev chutí nám ještě naservírují na talíř.

Moc často jsem si liboval v jejich umění a právě nadešel čas, abych jej připomněl i ostatním. A tak pro vás zavítám znovu na místo mému srdci velmi blízké a ještě bližší mému žaludku. A tedy do hradní kuchyně.

Číst dál…

Příhoda z tohoto článku se skutečně stala, a to prosím právě mé maličkosti. Tímto bych proto chtěla varovat všechny obyvatele tohoto hradu, především však dámskou část, že ne všechna průhledná stvoření, neboli duchové, jsou tak nevinní a vystrašení, jak se na první pohled zdají. A koho konkrétně mám na mysli?

Jistě jste se s ním již setkali. Jedná se o mladého muže, který se tváří k smrti vyděšeně, není schopen ze sebe vypravit souvislou větu a prchá i před obyčejnou mouchou. Jistě, existují na hradě osoby, před kterými bychom se měli mít na pozoru, jako třeba náš ctěný Sýr Stanley, nebo profesor Ranijéri, ale tento duch to vyloženě přehání. Nebo jsem si to až dosud myslela. A myslela bych si to dál, kdyby se mi nestalo to, co se mi stalo. A co se mi stalo?

Číst dál…

Stalo se to o těchto vánočních prázdninách. Jel jsem ještě s několika kamarády do Londýna. Po dlouhé cestě jsme se shodli na tom, že si zaskočíme k Děravému kotli. Tuto kouzelnickou hospůdku jistě všichni znáte. A zajisté také milou paní Lilian, která tam obsluhuje. Číst dál…

Lady Jessica Stanleyová, dříve Lektro. Všichni ji moc dobře známe. A všichni také známe jejího drahého chotě – sira Thomase Stanleyho. Oba rozvířili dění v hradu, když k sobě znenadání zahořeli láskou a ke konci minulého roku uzavřeli sňatek. Potom nastal klid a moc o sobě nedávali vědět (až na nějaké bodové konflikty). Avšak každý kdo umí počítat ví, že nastává čas, kdy pozornost hradních obyvatel bude směřovat zase k nim. A o čem tu vlastně hovořím? Nu přece o těhotenství Lady Stanleyové.

Číst dál…

Ano je to tak, na hradě byl objeven nový druh, takže toto berte jako doplňující poznámky k Péči o kouzelné tvory. Jako novou stránku do Obludného obludária. Tento druh vlastně ani není novinkou, straší mě a straší i tebe skoro každý den. Není dítěte, které by se ho nebálo a ve strašení se může rovnat i bubákovi. Je vskutku tak záludný a nebezpečný, že se jej nikdo v historii lidstva neodvážil uveřejnit mezi ostatními magickými tvory. Ale já se nebojím, jelikož jsem nebelvíče, které nemá nahnáno, ani když se na něj zubatá zubí.

Číst dál…