Dne 30. 10. 2088 proběhla první kolejní akce tohoto roku pod názvem Mrzimorský dlabfest. A jak již název napovídá, mělo jít o dlabání dýní, avšak na zkrášlování našich oranžových krasavic nakonec vůbec nedošlo.
Stejně jako v minulých letech, i letos vás redaktorský tým Bradavičníku vítá v novém školním roce!
Přijde mi to jako včera, kdy jsem se dozvěděla o existenci magie. Samozřejmě, jako dítě jsem v ni věřila stejně pevně, jako v existenci polibku z pravé lásky, které napraví cokoliv, ale stejně to byl šok. Dnes je to však už deset měsíců, co magii sama studuju, a mohu říci jen jednu věc: nikdy bych to nevyměnila za studium na mudlovské střední škole.
Začínalo to soutěží o nejkrásněji ozdobený vánoční stromeček. Loni se přešlo na stavbu kolejních sněhuláků. Avšak až letos došel proces k dokonalosti. Stavěly se totiž nádherné ledové hrady.
Jako městské dítě se moc často nedostávám do otevřené krajiny, a obvyklé zimní hrátky nejsou zrovna činnost, která by mi často otevírala svou náruč. Dokážete si tedy představit, jak úžasné mi to připadá tady, kde je spousta prostoru a místa na podobné radovánky.
Poslední léto jsem strávila jako obvykle u příbuzných ve Španělsku. Nic moc odlišného od předešlých let se nedělo. Tedy až na jednu věc. Bratránci mi totiž odtajnili existenci jednoho velmi starého živočišného druhu: žbrblavých okounů.
Jejich revírem jsou studenti, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci to absolutně nemohou ustát.
Bylo nebylo, na začátku všeho tohoto kolotoče učebnic a novinek, jsme se my, nováčci, přeplavovali přes jezero na lodičkách. Ze začátku se to trochu houpalo, ale nic světoborného. Avšak pak to přišlo.
Již mnohokrát jsem se setkala s názorem starších studentů, že knihovna je tím nejlepším místem na světě. Byť do určité (avšak velmi omezené) míry chápu jejich nadšení, rozhodla jsem se sepsat seznam věcí, které jsou na knihovně jednoznačně špatně.
