Není to tak dávno, co jsem čtenáře Bradavičníku informovala o tom, že zlé a temné síly na hradě chtějí ublížit hadovi žijícímu v jezeře – Edíkovi. Jelikož však skoro nikdo nevzal mé varování vážně, překročila jsem v posledních týdnech k dalšímu kroku nezbytnému k záchraně živočicha.
Kdyby se mě ještě v neděli dopoledne, než jsem vyrazila do Prasinek, někdo zeptal, zda Otec Vánoc existuje, bez většího otálení řeknu ne. Teď? Ano! Na vlastní oči jsem ho viděla a dokonce na to mám i svědky. Číst dál…
O dětech dnešní doby se říká, že jsou líné, nesportovní a trpí nadváhou. Když se však člověk rozhlédne po naší škole, ihned si uvědomí, že to není tak úplně pravda. Jak je ale tedy možné, že se natolik vymykáme běžným normám? Odpověď je jednoduchá: pořádáme totiž denní závody v běhu. Číst dál…
Ve svém dnešním článku vám ukážu, co mi chybí v Bradavicích, myšleno z mudlovských vynálezů, a také vysvětlím proč. Takže se pohodlněji uvelebte ve svém křesle, posteli, školní lavici, či kde si Bradavičník čtete, doplňte zásoby kakaa a ponořte se do mých myšlenek. Číst dál…
Tuhle jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s bratrem ohledně toho, jak se (ne)stát prefektem. A jak jsem si na to vzpomněl? No, hlavně díky tomu, že jsem přemýšlel, jak se takový prefekt vybírá a podobně.
Následkem toho jsem se rozhodl spáchat krátkou básničku. Omluvte, prosím, mé rýmy, nikdy jsem neříkal, že bych byl nějak zdatný v poezii, ale snažil jsem se. Zde jsou mé verše.
S počátkem dalšího školního roku se událo hned několik změn. Tou první, a pravděpodobně nejvýznamnější, byla samozřejmě změna ředitele školy. Byť se mohlo předběžně zdát, že to zas taková katastrofa nebude, hned pár dnů po nástupu do funkce, začal vydávat vyhlášky. A ta první se dotkla téměř všech studentů.
Prázdniny utekly jako voda a my opět zasedli do lavic. Mnozí z Vás by jistě rádi ještě alespoň pár dní lenošili a užívali si blažené volno, leč nedá se nic dělat. Nač ale zoufat? Uchovejte si vzpomínky na určitě krásné prázdniny a přivítejte nový školní rok s otevřenou náručí!
Číst dál…
Spánkový deficit a počet úkolů se zvyšuje. Studenti i profesoři šílí. Sovy již s vytrvalostí odmítají odnášet mé eseje kantorům a vzkazy spolužákům – takže je každý den nasnadě otázka, zda poletí ony s dopisem nebo já ze školy. Dnes se mi stalo něco, čeho se děsím již delší dobu. Číst dál…
Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…
Rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním z prefektů, protože mi přijde zajímavé porovnat jejich zkušenosti a to, jak na celou záležitost pohlížejí. Jako první se mi ozvala naše prefektka, Arishell Clouser, tudíž jsem si řekl, že si pokecám s ní. Přeci jen, je to nový přírůstek v řadách naší prefektury, názor bude jistě zajímavý. Sešli jsme se ve Velké Věži krátce před obědem a náš rozhovor mohl začít. Číst dál…