Bradavičník

Nenávidí je skoro všichni, miluje jenom někdo. Školní stejnokroje. Pro většinu zhruba stejně velká otrava jako domácí úkoly. Přes malou oblibu u studentů a nekonečné snahy o jejich sabotáže je vedení navzdory mnoha každoročním příležitostem stále nezrušilo. (Například hromadné upalování uniforem na Guy Fawkese by nemuselo být špatné a dokonce zcela bez myšlenky. A co jako vánoční dárek?) Zoufale voláte: „Merline, proč?!“? Nechápete? Pojďme spolu dát košilím a kravatám novou šanci. A pokud vás nepřesvědčím… No, aspoň máte v listopadu co strkat do krbu, aniž by hrozila ztráta bodů. Číst dál…

Možná jste o ní jako malí slyšeli. Zubničková víla podle povídaček navštěvuje děti a v noci jim bere zuby výměnou za drobný peníz či nějakou odměnu. Já vím, zní to docela morbidně, protože si každý hned představí, jak křehká víla rozbíjí cizí ústa a vyrvává nevinné oběti celý chrup. Ale ono to údajně probíhá humánněji. Sir Stanley musí mít s vílou zubničkou bohaté zkušenosti, bohužel se s nimi odmítl podělit a vyhrožoval, že v jeho hodinách propadnu – nulové pochopení pro vědeckou činnost! Každopádně mne nakopl k provedení vlastního seriózního výzkumu, díky němuž mohu konstatovat, že víly zubničky jsou mezi námi! Číst dál…

Někteří z nás po otázce „Co je podle tebe nejlepší předmět?“ nějaký ten předmět ihned odpoví. Asi se nad tím ani nijak nezamýšlí, není to přeci příliš důležitá otázka. A potom, když se jich někdo zeptá na nejoblíbenějšího profesora, většinou je to ten, co učí jejich oblíbený předmět. Napadlo mne zjistit, jestli se třeba nejedná jenom o oblíbený předmět, nikoliv učitele nebo druhá varianta, že je oblíbený jenom profesor a díky němu i předmět na který chodíte, takže to ani nijak nerozlišujete. Celkem mě zajímalo, která z variant je správná a proto jsem se rozhodla, že si to všechno ověřím. Číst dál…

Vánoční svátky. Bujaré oslavy probíhající snad ve všech koutech našeho úžasného hradu, veselící se studenti, poskakující skřítci,… Ano, toto vše je v naprostém pořádku a nikdo by v tom nehledal nic podezřelého. Viděli jste ale během celých prázdnin některého z profesorů? Číst dál…

Každý z nás má jistě nějakou tu chvíli, kdy už nepotřebuje napsat jediný úkol, nemusí jít zrovna na žádnou hodinu a prostě zjistí, že najednou není, co by dělal. To nastává ten moment, ve kterém bychom se mohli začít věnovat nějaké naší soukromé zábavě, něčemu, co nám udělá radost. Jenže dost lidí neví, co by zrovna mohli činit a tak to dopadá, že se buď nudí nebo dělají věci, které jsou přinejmenším… zvláštní. Číst dál…

V Bradavicích je určitě přespříliš oblíbených, ba i nejoblíbenějších věcí, už jen proto, že hrad neobydluje zrovna nejméně bytostí. A všichni asi těžko můžou zbožňovat stejné věci nebo stejné profesory, to je přeci nesmysl. Ale mezi jednu z nejoblíbenějších věcí rozhodně patří jídlo. (Jak by taky ne, když nás udržuje při životě, máme velký výběr a vaří nám ho precizní domácí skřítci.) Proto jsem si dala tu práci zjistit, jaká je Vaše nejoblíbenější část dne, ve které je k dispozici jídlo (rozumějte: snídaně, oběd, večeře, nebo i to, co je mezi jídly) a ještě také to nejoblíbenější jídlo z nejoblíbenějších. (Počítaje i sladkosti a všechno, co se dá jíst.) A k tomu jsem přidala i další otázky, které jsou i s odpověďmi zmíněny níže.
Samozřejmě jsem všem nechala i prostor, aby se k tomu kdyžtak vyjádřili, pokud nechtějí jen jednoslovnou odpověď, což je v některých otázkách ani není možné. Číst dál…

Vlkodlaci, mnoho z nás žije díky výchově v tom, že jsou zlí, veskrze prohnilí a nikdy od nich nemůžeme čekat nic dobrého. Ale je to tak i doopravdy? Kolik z vás se zastavilo a zkusilo se nad tím opravdu zamyslet? Číst dál…

Mnozí z vás si toho jistě také všimli. Je to nové, nakažlivé a dostane se to vážně všude. Ať se otočíte kamkoliv, je to tam. A přitom tomu tak minulý rok nebylo. (Nebo bylo, ale v menší míře, ehm.) O čem že to tady mluvím? Přeci o tom novém trendu, který je již opravdu všude. O upravování školní uniformy, kterou jsme nuceni nosit. Číst dál…

Spolu s příchodem prvního září vítá náš milovaný hrad nejen své starousedlíky, ale i nováčky. A právě ti se na pomyslném žebříčku pozornosti umístili navzdory všemožným snahám ředitelky na druhém místě. (První pozici bezkonkurenčně obsadilo jídlo.) Byl to, pravda, litý boj, nicméně naši paní ředitelku už víceméně známe. Zato majitelé mnohdy ustrašených, ale taky odhodlaných, okouzlených i nejistých tváří jsou pro nás, již tak nějak zdomácnělé obyvatele Bradavic, něčím novým a neokoukaným. Nejednoho zajisté napadne otázka, jací vlastně ti nováčci jsou. Číst dál…

(Předem vás upozorňuji, že tento případ rozhodně není pro slabé povahy. Vyskytuje se zde mnoho strach nahánějících teorií a je možné, že po přečtení jen tak neusnete.)

Není tomu tak dávno, co jsem otevřela šuplík s tím, že si na sebe vezmu své oblíbené ponožky – takové hrozně svítivě žluté a kotníkové. (Což mi připomíná, že kdybyste je někde zahlédli, hned mi je přineste!). Jenže ouha. Nebyly tam. Zprvu jsem to sváděla na mou nepořádnou spolubydlící Zoey, ale pak jsem se do tohoto případu pořádně obula (a to i bez ponožek, prosím pěkně) a zjistila věci velmi zajímavé… Číst dál…