Bradavičník

Byl krásný podzimní den a já si jen tak lelkovala ve Velké síni. Kochala jsem se její krásnou a meditovala nad tím, jak úžasný rok mne čeká. Jak si užiji přednášek profesora Binnse a jak budu svádět lítý boj s profesorem „mám vozíček a mladou manželku – kdo má víc?!“. Avšak mé blažené rozjímání narušil šramot, na tu dobu poněkud nezvyklý. A nebyla jsem sama, koho zaujal. Profesorka Drusila Adams se okamžitě vydala po stopách toho vyrušení, a nebyla bych to já, abych se nepřidala. Protože jak o mě říká naše prefektka Marci: „Tahle slečna je u všeho, co se šustne“.

Číst dál…

Teplé letní měsíce pomalu klepou na dveře, studenti se potí nad zkouškami … a za chvilinku tu máme konec školního roku.

Děkujeme proto všem čtenářům, kteří to s námi tak dlouho táhnou. Nic pro vás nemáme, uplácet vás nemůžeme (není čím, leda tak lžičkami, ale na to by se přišlo), za to vám můžeme slíbit, že když se přidáte do našich řad, nevyjdete z toho jen tak. Svět už nikdy nebude stejný! Všude uvidíte konspirace, vše se budete snažit zachytit do několika trefných vět a začnete si ohryzávat nehty, kdy už ten magor nahoře laskavě vydá vaši milostivou slátaninu. Ano, takový je život redaktora. Plat nezmiňuji, buď není žádný, nebo je natolik mizerný, že je škoda o něm vůbec mluvit. Číst dál…

Pozor pozor všem bonzákům, bonzačkám i seriózním pisálkům na vědomost se dává …

… že tuto výzvu můžete s klidem přeskočit.

Už dlouho si říkáme, kam zalezli všichni ti, kdož jsou v prstech schopni udržet tužku, vyndat ze šuplete pergamen a vyšetřit si chvilku na inteligentní zábavu. Rádi bychom Bradavičník oživili nějakými pěknými humornými obrázky, které odrážejí současné dění na hradě.

Číst dál…

Sláva nazdar chatům, máme tu další várku gagů…

Číst dál…

Vánoce jsou tady, Santa Claus už zase klepe na komín (Nikdy jsem nechápala, jak to svoje tlusté břicho může prorvat skrz!), Papa Noel si dává siestu pod stromem s láhví ležáku, děduška Mrazíček si nahřívá u táboráku z odpadků své prokřehlé ruce v rukavicích bez prstů … Zkrátka se všichni mají skvěle.

Číst dál…

Tento příběh je smyšlený. Jakákoliv podobnost s osobami živými či mrtvými je čistě náhodná.

Číst dál…

Z Londýna jsem doteď znala tak nanejvýš Příčnou ulici a její bezprostřední okolí, mudlovský Londýn pro mě ale byl jednou velikou neznámou. Tyto prázdniny jsme se proto společně se svou sestrou pustily do jeho zkoumání.

Číst dál…

…má však cenné údaje. A proto jsem se rozhodla si trošku zastatistikovat. Dopadlo to spíše tak, že jsem s pergamenem a brkem běhala po hradě a opisovala si ze dveří učeben, kolik žáků chodí do jakých tříd. Jeden pergamen mi na to bohužel nestačil. A až jsem po skončení onoho tříhodinového pobíhání po škole chtěla sepsat text, a skutečně už jsem to skoro měla, tak jsem si nesmírně bystře vzpomněla, že jsem vynechala POKT a bylinkářství. Ale výsledky máte přece jenom tady: Číst dál…

Tento článek, ač napsán na prachem zašlém pergamenu, je i po letech natolik aktuální, že jej zařazujeme do historicky prvního Bradavičníku. Tímto děkujeme Claire Fordové, která jej kdysi sepsala pro Modré Listy.

Snad každý už někoho z této podivné odrůdy nováčků potkal. Obvykle se poznají podle sebejisté chůze, zdvořilých pozdravů a vznešeného výrazu v obličeji. Pozor, vznešeného, nikoliv namyšleného, protože namyšlenost tak úžasným bytostem nesluší. A pokud si stále nejste jistí, zda to na pohled obyčejné dítko patří mezi tyto skvělé jedince, zkuste neodpovědět na jeho pozdrav. A budete se divit. Tedy alespoň já jsem se minulý týden hodně divila.
Číst dál…