Že se všichni těšíte na Vánoce? Je mi to jasné. Nazdobený strom, prohýbající se stoly pod nánosy jídla, všude uklizeno, nevšední výzdoba síní a teplo „rodinného“ krbu… To si jistě všichni představíte zvláště, když je toto téma aktuální. Číst dál…
Kdo to byl? Starý páprda. Co dělal? Plnil hlavy lidí svými moudry. Kdy žil? Sto let za opicemi. Kde žil? Za devatero horami a devatero řekami… Ale no tak, chce to trošku dějin, které jsou nejen důležité, ale také zábavné a zajímavé. A v tomto článku se vám pokusím nastínit aspoň část z jeho štědrého a zajímavého života, který se v mnohém lišil od toho našeho!
Možná to znáte také. Brzy ráno se probudíte vlivem děsného kručení v břiše. Nó, ony teď byly prázdniny, takže to nemusí být ani tak moc brzo… Zkrátka a prostě, neradi byste probudili svého stále ještě spícího spolubydlícího či svého mazlíčka (třeba kluběnku, ony jsou kluběnky citlivé duše!) a tak se rozhodnete, že se vydáte na průzkumnou misi za jídlem… Číst dál…
A co ty děláš ve svém volném čase? Píšeš? Jak jako píšeš? Jako píšeš články. Ehhh… Nuda. Číst dál…
Léto nám řeklo své poslední ahoj a odešlo a s ním pochopitelně i naše nejmilejší prázdniny. Jediné, co nám po nich zůstalo jsou však vzpomínky a je už jedno, jestli dobré nebo špatné, a možná proto jsem se rozhodl, že ještě než se úplně oddáme chodu (m)učení, tak bychom si mohli ještě trochu zavzpomínat. A ne jen tak obyčejně – zavzpomínat si na ty nejšílenější a nejbláznivější zážitky, které jste jen mohli zažít. Dal jsem si za úkol obejít pár známých i neznámých tváří a od těch nejochotnějších získal jejich bláznivé vzpomínky, které vás prostřednictvím tohoto článku nechám přečíst. Tak do toho! Číst dál…
Ať chceme nebo nechceme 1.9.2084 začal nový školní rok, který bude pro část bradavických obyvatel první, který na Škole Čar a kouzel v Bradavicích stráví. Mluvím především o nás, o prvácích. Ty každoročně čekají v tento slavnostní den dva rituály, které jistě všichni dobře znáte. Takhle vše vypadalo očima jednoho, dnes již modrého prváka.
Revoluce, která v posledních dnech proběhla na našem ústavu, nám ukázala, že jedící nástroje se dají použít i jiným způsobem, než bývá obvyklé. Ale jak je to s jejich využitím doopravdy?
Jak určitě víte, sedmnáctý den měsíce března je dnem sv. Patrika, který se neobejde bez pořádné oslavy. V podvečerních hodinách se tedy pár studentů zúčastnilo i kedlubnokopané – zvláštní obdoby mudlovského fotbalu, při které se místo normálního míče kope do obrovské zeleniny. A jak to dopadlo? Čtěte dál a dozvíte se zajímavé a samozřejmě úplně nepředvídatelné věci! Číst dál…
Čtrnáctý únor. Pro některé normální den, pro jiné zvláštní den, který je třeba oslavit se svými milými… Den svatého Valentýna.
Nevím jak vy, ale já tyhle svátky vážně nemám rád. Všechno je zahaleno do růžového oparu, všude samá srdíčka. A většina věcí se nachází v jedné ze tří barev – bílá, růžová nebo červená. Všichni kolem na sebe hážou zamilované pohledy a dokonce i obrazy se chovají mileji, než obvykle. Najdou se ale i takoví, kteří na tohle všechno koukají nechápavě či dokonce i pohoršeně. Je ale tenhle svátek vůbec bezpečný? Číst dál…
Ne poprvé se mi ukázalo, že jsou lidé nevychovaní. Stává se to pořád a to i mimo hradní zdi tohoto ústavu. Avšak v den, kdy mi zrovna nebylo do smíchu, jsem si této problematiky začala všímat o to pečlivěji a naskytl se mi velice nepříjemný fakt – studenti, ale také profesoři až neuvěřitelně často skáčou do řeči. A já se na tuto problematiku rozhodla napsat krátký, stručný a snad jasný fejeton. Číst dál…