Možná už vás také napadla ta otázka: Jak si asi na kouzelnický život zvykali studenti ze tří různých rodin, buď z té, kde kouzlí oba dva z rodičů, z té, kde kouzlí jenom jeden z rodičů anebo z té, kde jsou oba rodiče mudlové? Ano? Pak čtěte dále, odpověď (snad) najdete v následujícím článku… Číst dál…
Zajímá vás, jak to vypadá v mudlovském pokoji? O letních prázdninách jsem se dostala na takovou větší exkurzi po pokojích mých mudlovských kamarádek. Žádná sláva, říkám rovnou. Jelikož se pojem „mudlovský pokoj“ vztahuje i na mně, rozhodla jsem se, že celou situaci odlehčím v krátkém fejetonu. Samozřejmě za účelem vás s takovýmito pokoji seznámit. Číst dál…
Letní prázdniny. Dva měsíce plné klidu pro ty starší, kteří s Bradavickou školou už měli tu čest, a dva měsíce plné seznamování a očekávání pro ty, kteří se Bradavickým expressem projedou poprvé. Jaké jsou jejich představy o škole? Těší se, nebo naopak – mají strach z toho, co je čeká?
Akiste sa k vám už donieslo, že hrad postihla akási epidémia. Únava, citlivosť na svetlo či kašeľ sú len niektoré z príznakov. Situácia je dokonca taká vážna, že na ošetrovni bola vyhlásená karanténa. Zakázané sú všetky návštevy a tak sa nemožno diviť, že študenti sa na ošetrovni nudia. Tí s príznakmi sa často rozhodnú, že na ošetrovňu nezájdu, bezhlavo pobehujú po hrade a infekciu šíria ďalej. Vedenie sa nám snaží nahovoriť, že sa jedná o neznámu nákazu, no je tomu skutočne tak?
Dám vám hádanku…je to maličké, má to veliké černé oči, delší převislé uši, křivé nožky, pisklavý hlásek, špinavou košilku a bosé nohy a pořád to má hlad.
Áno, áno. Máme tu opět nový školní rok! A s ním i pár změn, o kterých se můžete dočíst níže. Nicméně já si pro vás připravila takové shrnutí o zahajovací slavností, jelikož byla věru zajímavá!
Viděli jste to taky? To nevinné, pozitivní oznámení na nástěnce školy o Velikonocích? O zvířátkách, vajíčkách, spokojených a rozradostněných studentech? S podpisem studentské rady? A jeho skutečně všechno tak nevinné, jak to vypadá? Číst dál…
Není tomu dávno, co jsem si v klidu seděla na hodině bylinkářství, šťasně dumala o nesmrtelnosti běhnice a skládala veverku ze zadání domácího úkolu do přeměňování. Pak přišla naše profesorka, jejíž jméno nechceme zveřejnit, abychom ji nepoškodili (takhle jste myslela tu kamufláž s vaším jménem, paní profesorko al’Mearová?) a zadala nám, jako každou hodinu, úkol. Jednoduchý, nijak intelektuálně ani fyzicky náročný… ale podezřelý! Asi jsem už postižená z neustálého odhalování skandálních událostí na hradě, ale v případě přebírání deformovaných semínek jakési podivné rostliny takříkajíc „čuju zradu“. Co že jsme to vlastně měli dělat? Číst dál…
Všichni je známe. Ač je prakticky nevídáme, jsou nedílnou součástí našeho studiiního života. Škola by bez nich jen těžko mohla existovat a vůbec by nemohla fungovat, neboť právě jim a jejich nemalému úsilí vděčíme za to, že máme co jíst a že na naší škole dosud nevypukla morová epidemie. Jak jste již jistě uhodli, řeč je o domácích skřítcích! Číst dál…
Po náročné pauze plné nic nedělání, lelkování a spřádání plánů, jak profesorstvu zpříjemnit tu dobu, co je musíme trpět, přišlo to nejhorší i nejlepší- cesta Bradavickým expresem do Prasinek. Číst dál…