Určite vašej pozornosti neuniklo, že my Havraspárští sme boli posledných pár týždňov trochu nesvoji. Žiadna energia, smutné pohľady a takmer nulová koncentrácia – to boli len niektoré z následkov absencie kakaa a muffinkov. Ako ste sa už iste dopočuli, ktosi nám túto poživeň z našej spoločenskej miestnosti ukradol. My sme sa však rozhodli, že prázdnoty na stoloch bolo dosť. Spojili sme teda sily a vybrali sme sa na výpravu za stratenými pokladmi Havraspáru! (pozn.red. – Již dříve na toto téma psala článek Rose Evanlyn Jefferson, dnes vám však přinášíme nové podrobnosti, neboť kauza je uzavřena) Ak chcete poznať podrobnosti, čítajte ďalej! Číst dál…
Pokračování rozhovoru s nebelvírským studentem o vánočních trzích v Birminghamu. Co se vlastně stalo? Přinášíme vám odpovědi na další otázky přímo z první ruky.
Je to už velmi dávno, co nás na vánočních trzích v Liverpoolu potkala ona nešťastná událost, při níž byla málem zabita bradavická studentka. Tato studentka to nakonec odnesla „jen“ dvěma uříznutými prsty.
Máme tu ale novou kauzu, opět z vánočních trhů, tentokrát ale v Birminghamu. Jistě si pamatujete onen článek z Denního věštce pojednávající o nezvěstných bradavických studentech, kteří se naštěstí ale vzápětí našli jen v mírně potlučeném stavu. Co se stalo tentokrát? Deilen Maurellio Holeac odpovídá na mé otázky.
Stalo se něco nehorázného! Velký skandál! Katastrofa! Někdo se vloupal do havraspárské společenské místnosti!
A ukradl to nejcennější! Tu největší cennost Havraspáru! Pokud chcete vědět co přesně se stalo, čtěte dál!
Jsme vážení. Jsme chytří. Jsme krásní. Jsme oblíbení. Máme konexe. Máme pod palcem média a brk je přece – jak známo – často silnější než hůlka, takže profesoři z nás jistě mají panický strach. Ti redaktoři musí ale mít dokonalý život, říkáte si zajisté. Možná vás nemile překvapím, ale není tomu tak vždy. Pojďte si užít z první ruky, jak to vypadá, když se smolí článek. Číst dál…
Všichni je známe. Ač je prakticky nevídáme, jsou nedílnou součástí našeho studiiního života. Škola by bez nich jen těžko mohla existovat a vůbec by nemohla fungovat, neboť právě jim a jejich nemalému úsilí vděčíme za to, že máme co jíst a že na naší škole dosud nevypukla morová epidemie. Jak jste již jistě uhodli, řeč je o domácích skřítcích! Číst dál…
Zajisté si všichni bradavičtí studenti pamatují soutěž Má oblíbená knížka, kterou nám v minulém roce zamotala hlavy profesorka Liu, a které se všichni zhostili s nadšením a pílí. Příspěvky byly opravdu kvalitní a my jsme na ně také patřičně hrdí. Přinášíme vám tedy práci havraspárské studentky Lucie D. Moon pro potěšení, k zamyšlení, k inspiraci a k připomenutí, proč jsou bradavičtí studenti vážení pro svou fantazii. Nechcete se odradit délkou při prvním pohledu, v učebnicích toho budete muset nabiflovat mnohem víc, a mnohem méně zajímavého. Třeste se napětím o osud hlavních hrdinů, užívejte si popisy a vžijte se do tohoto krásného příběhu, protože takhle má vypadat soutěž. Číst dál…
Dne 17.9. 2080 se konal v Bradavicích první letošní havraspárský kolejní večírek na uvítání studentů prvního ročníku. Přináším vám reportáž z této události z první ruky, totiž právě z pohledu prváka.
Po náročné pauze plné nic nedělání, lelkování a spřádání plánů, jak profesorstvu zpříjemnit tu dobu, co je musíme trpět, přišlo to nejhorší i nejlepší- cesta Bradavickým expresem do Prasinek. Číst dál…
Věnováno obzvlášť studentům prvního ročníku, kteří ještě neztratili všechny ideály.
Máme tu začátek dalšího školního roku a s ním i tradiční porci nutného zla v podobě tísnění se v Londýně, cesty Bradavickým expresem za účelem tísnění se v Prasinkách, a konečně, finální cestu kočáry do hradu. Zvláště přesuny Londýn- Prasinky a Prasinky- Bradavice letos byly napěchovány dobrodružstvím. A špinavou vodou. Proč se rozpojil vlak? Proč se zřítil viadukt? Proč přijely kočáry bez střech? A proč pršelo prakticky jen na ubohé studenty bradavické?
Číst dál…