Ne každý má to štěstí a může si přes ty hromady esejů a hořících termínů dovolit přijít na famfrpálové hřiště v pondělí od 19.00 hod. Jako letošní prvňačka jsem dnes večer přes všechny ty mrazíky na stadion odhodlaně vyrazila.
Vážené dámy, vážení páni a především vy, fanoušci famfrpálu, věřte, že nové havraspárské famfrpálové družstvo je na světě. A stačila k tomu jen nová volba kapitána, tři termíny „výběráku“ na členy a nábory náhradníků, které ještě nejsou ukončené. A kdo tedy ve družstvu vlastně je?
Trochu divný titulek článku co? Taky jsem se divila, když jsem lístek s tímto titulkem našla na kolejní nástěnce, ale nebojte to jen naše „Péčka“ se nám modráskům rozhodla uspořádat malý rozlučkový večírek se svobodou – rozumějte tou studentskou. Asi se nám již chýlí ke konci ten čas nic nedělání a flákání se…juchůůů konečně zaplesá snad každé srdce havraspárské. Číst dál…
I přišel podzim a ze stromů okolo břehu jezera (samozřejmě, krom sakury, jež stále kvete) začalo opadávat žluté, oranžové a rudé listí. Podzim je okouzlující období, ve kterém se ráda projdu okolo jezera a pokochám se přírodou. Nádherně zbarvené listy šustí po nohama, vítr vane kol mne a já… „Uááá!“ já náhle po čemši kloužu a končím v sedě na zemi. Pohlédnu, co to způsobilo můj velkolepý pád a hle, zpod rudého listu na mne vykoukne kus růžového mýdla.
Proč si myslím že máme těžký život? Vždyť co nám chybí? Máme pořád ještě volno, výuka je v nedohlednu, spousta zábavy…
Školní rok opět začal a nováčky najdete na každém kroku. Přišla jsem na to, že každý druhý student, kterého potkám, je v prvním ročníku. A to nelžu! Mám to osobně vyzkoušené. A tak mě napadla bláznivá myšlenka. Co se jim tu líbí? Já byla fascinovaná Velkou síní, jezerem, nádvořím, klubovnou, společenskou místností a jak by ne velikostí našeho hradu. Ale co ti noví? Mají stejné pocity jako já, když jsem tu byla prvně?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Další rok – další nováčci
Vážení studenti a všichni, co jste otevřeli tyto listy a zabloudili k tomuto článku, přinášíme Vám exkluzivní informace přímo z centra všehomíra!
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dámy a pánové, držte si klobouky!
Jako malá jsem kakao nepila. Maminka mi jej údajně jednou připravila a po prvním loku jsme měli kakaem poprskanou polovinu kuchyně.
K mému nemilému překvapení jsem v Bradavicích, prakticky hned první večer v kakaem provoněné společenské místnosti, zjistila, že tento voňavý, nahnědlý nápoj, jest jakýmsi posvátným mokem modré koleje. A co teď? Popíjet s ostatními kakao, tvářit se, jak mi chutná a pak potají plivat tento nápoj do cizího kotlíku standardní velikosti dvě?
Tyran v rouše beránčím
Nevím jak Vy milé čtenářstvo, ale já jsem dotyčného tyrana = pana profesora měla celkem
ráda až do osudného dne. Považovala jsem ho za pohodového člověka až do osudného dne.
Dokonce jsem k němu planula jistým obdivem či náklonností až do osudného dne! A o
kom, že to tu plácám? O profesoru Alessandru de Nicolsburgovi! Netuším co se s panem
profesorem přes léto stalo a ani nechci představovat co bude dělat svému študentstvu.
Jestli vás zajímá co se stalo tak tedy….
Před nějakým časem jsem dělala rozhovor s panem profesorem Georgem R. T. Yssilonem.
Mimochodem velmi zajímavá nová posila našeho profesorského šimlu. Hezky jsme si ve
Velké Síni povídali o bytí a nebytí. Ostatní studenti se věnovali své činnosti a kupodivu – asi
díky panu profesoru – nikdo neházel rajčaty, ani hroznovým vínem či nezkoušel poletovat
v síni na koštěti či jiném předmětu. V tom se vřítil do síně ten „šílenec“! Začal řvát, že
všichni máme školní trest a ať okamžitě klušeme k Bludišti.
Jako za co a proč? Ptali jsme se. Ale kdo takto otevřel papulu byl hned minimálně o 50 bodů
lehčí tedy jeho kolej. Ač se nás snažil pan profesor Yssilon od trestu uchránit nezdařilo se.
Vypravili jsme se tedy k Bludišti. Cestou profesor Nicolsburg nabral i pár dalších chudáků,
kteří se mu připletli do cesty. U Bludiště nám řekl, že máme najít nějakou kytku. Prý je
vysoká a má zlaté listy. Ani nevím zda se ji někomu podařilo najít.
Musím říci, že nevím co bych dělala kdybych neměla s sebou moji posilu Marci a Míšu
Swifta z Nebelvíru. Ostatní si příliš nevybavuji, ale o tom vlčím vytí se mi zdá ještě teď. Fakt
díky profesore!
Jako Bludiště není vůbec prima místo. Naštěstí jsme se všichni dostali ven s větší či
menší ouhonou na zdraví. Co tam tedy dělala ta cizí holka to tedy nevím. Tedy aspoň
to někteří říkali, že tam byla nějaká cizí slečna. Jako to je třeba ještě vyzkoumat.
Všechno bych profesoru „šílenci“ odpustila, ale to mu ruplo v bedně bo co? Nahnat prváky do
bludiště?! Jako my jsme měli co dělat, abychom se poprali s Bludištěm. Přece jen jsme ještě
neoprášili prach z našich mozkových závitů a co teprve chudáci prváci. Ti si musí myslet,
že profesor je totální magor. A co hůře ani ho nezajímalo zda jsme se z Bludiště dostali
všichni v jednom kuse. Tak jako tak profesor si to u mne osobně pěkně rozlil. Tedy né, že
by ho to nějak zajímalo. Takové iluze si tedy nedělám. Ale pan profesor by měl ovládat své
vášně. Jako studentský šiml rozhodně nemůže odnášet jeho milostná vzplanutí či pohasnutí.
Co si pomyslí rodičové o naší škole, když dostanou dopis: „Maminko tatínku je to tu prima
jen mne málem uškrtila kytka v Bludišti?“ No to je tedy vizitka. Co říkáte pane řediteli?
Vaše všudybylka
Mara Jade Viessman
Nevím jak Vy milé čtenářstvo, ale já jsem dotyčného tyrana = pana profesora měla celkem ráda až do osudného dne. Považovala jsem ho za pohodového člověka až do osudného dne. Dokonce jsem k němu planula jistým obdivem či náklonností až do osudného dne! A o kom, že to tu plácám? O profesoru Alessandru de Nicolsburgovi! Netuším co se s panem profesorem přes léto stalo a ani nechci představovat co bude dělat svému študentstvu.
Člověk by si myslel, že v řadách našeho studenstva panuje jistá informovanost, co se týče nebezpečných objektů, tvorů a zvěře na naší škole!
Bohužel nás, jež rychle vyzkoumali, který schod se musí přeskočit, nechcete-li zůstat trčet na pohyblivém schodišti, které brnění údajně žere prváky (čemuž ani za mák nevěřím, ale jistota je jistota), kde narazíte na Protivu (skoro všude, ale důležité je jeho nadcházející přítomnost vytušit a klidit se. Což není těžké, pokud máte dobrý sluch. Jeho pšoukání je nepřeslechnutelné…) a hlavně kterým stromům se musíte vyhnout obloukem, je asi málo.