Mnoho z nás si lámalo hlavu s tím, jaký bude další osud naší oblíbené profesorky, slečny Adrianet Renawalti. Jsem ráda, že všem přátelům můžu oznámit to co, někteří už možná ví, jiní jen tuší…slečna Adrianet už není slečna, nyní je paní Adrianet Renawalti Mekhet. Ano, navzdory některým černým předtuchám a nedůvěře se stalo to, co se stát mělo. A jak to probíhalo? Já na té svatbě byla a ráda vám to popíšu. Číst dál…
Ach ano, zpět a v plné síle! Dva měsíce utekly jako voda a my, pilní studenti jsme zpět za svými zaprášenými stoly plných pavučin připraveni se s vámi podělit o všechny samozřejmě pravdivé novinky.
Známky uzavřeny, zítra závěrečná slavnost a potom hurá na prázdniny. Zní to nádherně, že? I v Bradavičníku se připravujeme na prázdniny, i když někteří redaktoři je vyhlásili již s prvními náznaky hezkého počasí, neb se po jejich stolech táhnou úctyhodné pavučiny. Dovolte mi nyní, abych se jménem celé redakce rozloučila nejen se školním rokem 2077/2078, ale na dlouhé dva měsíce i s vámi, našimi čtenáři, neb o prázdninách se budeme flákat taky, a jak! Číst dál…
Před časem skončila soutěž praktikanta Alexe Petrova Vysněná identita. Když jsem tak zase jednou šla kolem magického zrcadla, o kterém jsem psala, postesklo si, že o sobě ještě nikdy nečetlo, a že by moc, moc chtělo. A když už jsem jednou ta šéfredaktorka, jestli by to nějak nešlo. Při pomyšlení, že by mne zrcadlo zase mohlo nějak vypéct, jsem raději rychle souhlasila. Ke konci školního roku vám tedy přináším svou verzi Vysněné identity. A když bude souhlasit vítězka soutěže Isabella J. Smithová, dočkáte se i jejího zpracování dne v kůži Sira Stanleyho.
A jak to vlastně s tím magickým zrcadlem bylo? Celá věc se seběhla nějak takhle …
Může to vypadat, že jsme chcípli. Může to vypadat, že už na to kašlem a nic neděláme. Ale co byste po nás chtěli v takovém vedru? Něco kloudného, smysluplného a čtivého? Ale dejte pokoj!
Už i mezi kouzelnický svět dorazila populární mudlovská hra jménem Sudoku. Jen do našich školních novin se stále neprocpala. To bych ale chtěl napravit v této snad pravidelné rubrice. Dokonce budou i ceny pro první tři úspěšné luštitele, kteří správně vyluští všechny tři sudoku.
Tak jsme tu měli den svatého Patrika. Celý hrad byl oděn do krásné zelené barvičky. Asi zavedu i nějaký modrý svátek. V každém případě si pro nás, své milované studenty, profesoři nachystali překvápko a prográmek. Žel Roweně jsem se tohoto programu neúčastnila. Takže o čem vám to tu chci naškrábat článek? Nejen v klubovně byl program, to vám říkám. Číst dál…
Čtete správně, ani nejde o vtip. Skutečně se jedná o úmrtiny, a to blahopřání je také na místě. Já vím, zní to podivně, možná morbidně. Ale vše vysvětlím. Číst dál…
Milí drazí. Jsem v Bradavicích teprve prvním rokem, ale už se má úcta ke spolužákům z vyšších stupňů jaksi vytrácí. Znáte to – jste v klídku u jezera, válíte se v haldách sněhu, občas se sklouznete po tenkém ledě zamrzlého jezera a pak ukradnete šafářovi lopatu a začnete s přáteli stavět sněžný dům. Prostě obvyklá zábava nás, žáků prvního ročníku. Pak se k nám po chvíli náročné dřiny vetřela studentka šesťáku s rozsvícenou hůlkou v ruce, (ano, byla tma, ale komu to vadí?) a začala nás vyhánět do hradu. Byla bych jí s úctou poslechla, kdyby to nezdůvodňovala tím, že mě může zakousnout vlkodlak.
To je dobrá otázka, zvláště pro studenta sedmého ročníku. Že ten by už v tom měl mít dávno jasno? Však už taky máme!