Bradavičník

Ptáte se jistě, o čem to mluvím. Jistě mnoho z vás četlo příspěvek o nutnosti šetřit pergameny, který k nám dorazil z míst nejvyšších, tedy přímo z Ministersva. Pominu úvahy o recyklaci a soustředím se jen na – pro nás pilné studenty – životně důležitou věc… Pergameny počínaje. Ano, chápu, že se musí šetřit, že jich spotřebujeme hromady, že se s nimi někdy plýtvá (na vlaštovky kupříkladu, ale co by to bylo za školu bez vlaštovek!) a tak dále a podobně. Takže jsem si začala počítat, kolik jich spotřebuju. No vážení, brzy jsem to vzdala…
Číst dál…

O cestování, o Bradavické kuchyni a o tom, jak se jí líbí na hradě.

Erzsébet de Carolan je jednou z těch, kterých je plný hrad. Pravidelně přednáší zajímavou látku na psionice a základech kouzelnického léčitelství, jako jedna z mála opravuje úkoly skutečně včas (zde byste si měli vzít příklad, nejmenovaní páni profesoři a dámy profesorky!), pravidelně se vyskytuje ve Velké síni, a do toho všeho ještě stíhá být milá a sdílná se slídivými novináři. Jsem velice ráda, že si na mne tato akční profesorka udělala čas a zodpověděla mi několik zvědavých otázek … Číst dál…

S počátkem roku nás ve škole čekala řada změn a novinek. Jistě jste si mohli všichni všimnout, kolik nových existencí na našem hradě dlí. A nejde jen o pouhopouhý študentský šiml. Profesorský sbor se opět rozrostl. Číst dál…

Utekla vám slavnost? Nevadí! Máme pro vás krátké shrnutí toho, oč jste přišli.

Číst dál…

Stále po nás chtějí, abychom něco napsali do Bradavičníku. Že odměna nás nemine. Na peníze slyší skoro každý, a tak si řekne, že něco sepíše, někde něco vyčmuchá a dostane peníze skoro za nic. Ale zdání klame.

Číst dál…

Když jsem šla dnes kolem bodovacích hodin, čekalo mne pozitivní zjištění. Už jsme nebyli poslední! Hurá! Avšak když jsem pátrala po důvodech této události, má radost opadla. Týkala se novin, respektive článku Zmijozelských o údajném nočním dostaveníčku pana Gerhardsena v knihovně. Pan Gerhardsen strhl Zmijozelu celých padesát bodů. A za co? Za to, že studentky této koleje podaly čtenářům informaci o zarážející skutečnosti! Pravda, byť poněkud bulvárního charakteru.

Číst dál…

Byl krásný podzimní den a já si jen tak lelkovala ve Velké síni. Kochala jsem se její krásnou a meditovala nad tím, jak úžasný rok mne čeká. Jak si užiji přednášek profesora Binnse a jak budu svádět lítý boj s profesorem „mám vozíček a mladou manželku – kdo má víc?!“. Avšak mé blažené rozjímání narušil šramot, na tu dobu poněkud nezvyklý. A nebyla jsem sama, koho zaujal. Profesorka Drusila Adams se okamžitě vydala po stopách toho vyrušení, a nebyla bych to já, abych se nepřidala. Protože jak o mě říká naše prefektka Marci: „Tahle slečna je u všeho, co se šustne“.

Číst dál…

Je to tady! Co, říkáte si, stejně jako Havraspárští studenti před pár dny? No přece úplně ten nejprvnější večírek tohoto roku. A vězte, nebyl poslední! Dovolila bych si přiblížit Vám aspoň něco málo z toho, co se událo. Číst dál…

Školní rok nám úspěšně skončil. Zase. Nikoho nic nesežralo, nikdo se neztratil ani nikdo nespáchal harakiri. Abychom tuto skutečnost patřičně oslavili, sešli jsme se v početné skupině ve Velké síni a dost dlouho se zdálo, že namísto slavení budou k večeři rohy od kolejních stolů.

Tuto smutnou představu ale zanedlouho narušil přílez, příplaz, přílet a přískok kolejních zvířat, respektive jejich iluzí, které se následně vkusně rozprskly nad profesorským stolem a vytvořily bradavický erb. Ovšem bradavičtí profesoři, zdá se, na celou slávu zapomněli. Z celého profesorského sboru totiž dorazil jen pan Ranieri, který se hned ujal slova. A dodatečného udělování bodů.

Číst dál…

Bydlet ve věži je krásná věc, obzvláště pro bonzáka. To si takhle vykloníte hlavu z okna, abyste zkoukli, co je nového … a nestačíte valit bulvy. Už to víte taky? Že ne? No to je ale chyba, vážení! Tak já vám to tedy povím, ale za vypadané oči neručím. Tak pozor …

… Rodriguez se bude vdávat.

Číst dál…