Vánoce jsou tady, Santa Claus už zase klepe na komín (Nikdy jsem nechápala, jak to svoje tlusté břicho může prorvat skrz!), Papa Noel si dává siestu pod stromem s láhví ležáku, děduška Mrazíček si nahřívá u táboráku z odpadků své prokřehlé ruce v rukavicích bez prstů … Zkrátka se všichni mají skvěle.
Studentská rada nic nedělá. Studentská rada není. Studentská rada?
To jsou výkřiky, které je možné slyšet jak od studentů, tak od zaměstnanců hradu. Argumentem, že opak je pravdou, budiž dnes rozeslaná prospěchová stipendia. Pravda, poněkud s křížkem po funuse, ale lépe teď než vůbec. Alespoň máte na přilepšenou k Vánočním dárkům. Užívejte své prospěchové hodnocení s rozmyslem. Běda tomu, kdo si za ně koupí byť jen jedinou učebnici!
Číst dál…
Každý z nás byl jednou v prvním či druhém ročníku. Nejinak tomu bylo i se současnými velitelkami Havraspáru Elizabeth McCainovou a Luciou Lex Liu. Tento malý výlet do historie přikládáme proto, milí nováčci, abyste věřili, že i my jsme dokázaly pěkně zazlobit … aneb druhá část Tragikomedie!
Druhá část úžasné povídky XD
Autor: Lejdynka
Úprava: Claire D. B. Boward
Na každé noviny se jednou za čas snese ošklivá, decimující zelená lavina. Redaktorům zláme brky, rozlije kalamáře a vyžene jim z mysli konstruktivní myšlenky. Vzhledem k tomu, že se nám v říjnu nepodařilo vpustit do oběhu ani jeden článek, vypadá to, že i naši redaktoři dostali do hlavy okurkou a nyní odpočívají kdesi pod stolem.
Nevím, jaký vztah k okurkám zaujímáte, ale já ty zelené mrchy nemohu ani vidět. Proto vyzývám všechny, kteří okurkou do hlavy nedostali: Pište články! Kontaktujte své šéfredaktory! Nenechte se odbít! Potřebujeme vás. Vybírejte si zajímavá témata. Pokoušejte se na věci dívat jinak. Pište s nadsázkou, kreslete, vymýšlejte, zpovídejte … Hlavně nám pomozte dát čtenářům najevo, že jsme ještě neumřeli a že umíme s okurkami bojovat.
Nuže, pisálci všech kolejí, do zbraně!
Povídka, která sice není z naší dílny, ale která neodmyslitelně patří k Havraspárské historii. A my zkrátka nemůžeme jinak, než ji uveřejnit. Čtěte a kochejte se. A nezapomeňte si přečíst druhý díl!
Původní autor: Lejdynka
Úprava: Pretty&Claire
Tento příběh je smyšlený. Jakákoliv podobnost s osobami živými či mrtvými je čistě náhodná.
Z Londýna jsem doteď znala tak nanejvýš Příčnou ulici a její bezprostřední okolí, mudlovský Londýn pro mě ale byl jednou velikou neznámou. Tyto prázdniny jsme se proto společně se svou sestrou pustily do jeho zkoumání.
Ach, kde jen jsou ty časy, kdy jsme se po večerech proháněli po školních pozemcích, nabití notnou dávkou adrenalinu, který pramenil z nadšení, že nás někdo přistihne (lidově řečeno na houbách… švestkách… a vůbec pokrmu, který by se v tomto spojení dal využít a patřičně zneužít…), a napaří nám trest v podobě drhnutí odporně páchnoucích kotlíků ve stejně odporně páchnoucím sklepení (jako by se zrovna na tuto část Hradu skřítci v úklidu nějak z vysoka-vy-víte-co).
Kde jen ty časy jsou? Číst dál…
…má však cenné údaje. A proto jsem se rozhodla si trošku zastatistikovat. Dopadlo to spíše tak, že jsem s pergamenem a brkem běhala po hradě a opisovala si ze dveří učeben, kolik žáků chodí do jakých tříd. Jeden pergamen mi na to bohužel nestačil. A až jsem po skončení onoho tříhodinového pobíhání po škole chtěla sepsat text, a skutečně už jsem to skoro měla, tak jsem si nesmírně bystře vzpomněla, že jsem vynechala POKT a bylinkářství. Ale výsledky máte přece jenom tady: Číst dál…
Kromě zlobení, otravování a věčného bloudění po hradě si někteří nováčci najdou čas i na psaní. Rachel Lirrian a Alex Ian Drakov se rozhodli na chvíli si přestat vypichovat oči a reflektovat cestu do Bradavic a zařazovací slavnost.