První rok v Bradavicích – Část 3.

Napsal/a Madeleine Maria Mallory     Rubrika: Drobty, Havraspár

Lektvary a neposlušný jazyk

Po zdárném přečkání pololetí by si jeden řekl, že ty nejkritičtější okamžiky jsou již zažehnány, nastupuje ospalý klid, až do čevnového uzavírání známek si můžeme oddychnout. I prváci se už ve škole docela vyznají a nepobíhají ztraceně po chodbách (pro ty, kdo četli i předešlý článek této série – ano, i má situace se výrazně zlepšila, přinejmenším si pamatuji, v jakém patře je přibližně která učebna). Všechno je v pořádku. Ach, rutina, sladká rutina! Takhle by to možná mohla býti pravda, nicméně to by se do hry nesměl zapojit i jeden zajímavý aspekt našeho ústavu – škodolibí profesoři.

Číst dál…

Milý Bradavičníku…

Napsal/a Michael J. Wilson     Rubrika: Drobty, Havraspár

Milý Bradavičníku,

Dnes jsem měl nultou hodinu. Bídný start k ještě bídnějšímu dni. Musel jsem vstát v 6 hodin, abych se stihl dohrabat k schodišti, které prostě nikdy není tam, kde ho potřebuješ. Přemýšlel jsem o tom, jaká by to byla noční můra – dorazit pozdě na hodinu pana Lawryho (však víte, kolejní a tak, jsme dobrý kámoši, nechci si to rozházet), a posledních pár schodišť jsem seběhl (člověk pak ani vůbec nepotřebuje žádnej jinej sport).

Číst dál…

Co ze srdce nenávidím

Napsal/a Madeleine Maria Mallory     Rubrika: Drobty, Havraspár

Co ze srdce nenávidím
Každý má své fobie, které ho nutí propadat panice. Takových věcí je ale jenom omezený počet, nemůžeme se přeci bát celého světa, to dá rozum. No a pak jsou tu rušivé elementy podobného ražení. Nevyvolávají sice slepou bázeň, ale ze židle dokáží nadzvednout spolehlivě. Hádáte správně, hovořím o věcech nikoli děsivých, nýbrž otravných. Mnohdy tak otravných, že dovádějí až k zuřivosti. A dle mého názoru jsou takovéto prvky snad ještě horší než ty největší strachy. Proč? Inu, setkáváme se s nimi každý den, jsou všude a je težké se jim bránit.
Zde je hitparáda spolehlivých kazitelů mého pěkného dne:
RANNÍ VSTÁVÁNÍ
Tak s tímhle jsem na štíru už mnoho let. Vážně, spánek je přece nádherná věc, tak proč jí nevyužít v plné míře? Ne, někdo nepříliš inteligentní vymyslel brzké vstávání. Zcela upřímně, když jste vzbuzeni v 5:00, není mnoho věcí, které by jste udělali raději než zase si lehnout. Já obvykle ještě mívám chuť vraždit, ale to se přeci jenom nehodí. Chápu, že někdy je to nutné, ale opravdu by nemohly hodiny začínat až někdy po poledni? Tímhle by se měl někdo vážně začít zabývat.
DOMÁCÍ ÚKOLY
Tohle bych asi měla lépe vysvětlit: psaní domácích úkolů mi nijak zvlášť nevadí, nicméně má to jedno velké ale. Jsou prostě chvíle, kdy je člověk časově vytíženější než obvykle. A právě tehdy se úkoly zdají být mimořádně otravné. Ach, to načasování!
ŠPINAVÁ ŠKOLNÍ UNIFORMA
Každý z nás si přeje vypadat trochu k světu. Ať už je váš vkus jakýkoliv, jedním si buďte jisti – bez školní uniformy to prostě nepůjde. Ostatně, komu by se chtělo psát tresty? Uniforma se zdá nezbytnou a každý student se s ní musí chtě nechtě potýkat. Nastávají však komplikace: ne vždy jsou všechny části kompletu ve zvela ideálním stavu. Znáte to, tu se na kravatě zjeví trochu hráškové polévky, která byla včera k obědu, tu je hábit potřísněn jakýmsi težko odstranitelným popraškem, o zablácených nohavicích u kalhot ani nemluvě. V případě, že momentálně nedisponujete adekvátním kusem oblečení jakožto náhradou za ten špinavý, máte jen dvě možnosti: inkriminovanou část oděvu vypustit, v případě, že se jedná o něco tak zásadního jako kalhoty nebo košili, pak oblečením civilním, nebo jít prostě v ošacení umazaném. Třebaže o stav své uniformy dbám, i mně se takováto nepříjemnost přihodila. Věřte, celý den pobíhat po Hradě s červeným flíčkem na zádech není nic příjemného.
ČASY SNÍDANÍ, OBĚDŮ A VEČEŘÍ
Strava je na hradě vážně vynikající, o tom není sporu. Avšak problém je v času servírování. Určitě se vám už někdy stalo, že jste do Velké síně přišli chvilku po době pro jídlo vyhrazené a mohli jste tak akorát sledovat, jak se vám chody rozplývají před očima. Brousíte si zuby na pečené kuře, ale ouha! Než se pro porci stačíte natáhnout, zmizí. S tím by vážně měl někdo něco udělat, dalo by se tak pŕedejít velkému množství zdeptaných tváří a pokažených dní.
VEČERKA
No, tohle snad není potřeba ani komentovat. Venku fouká vlahý vítr, hvězdy svítí a noc vybízí k bližšímu prozkoumání. Kdo by dokázal odolat? Zábava takového ražení je ovšem Školním řádem postavena mimo zákon. Vážně škoda…
Na světě se určitě najde spousta dalších věcí, ktere zrovna legrací nezavánějí (třeba takové chuťovky jako vytírání a mytí nádobí určitě), ale to patří do starého života. Ve škole máme prostě jiné starosti. A co dokáže hnout žlučí vám?
Ine Mallory

Každý má své fobie, které ho nutí propadat panice. Takových věcí je ale jenom omezený počet, nemůžeme se přeci bát celého světa, to dá rozum. No a pak jsou tu rušivé elementy podobného ražení. Nevyvolávají sice slepou bázeň, ale ze židle dokáží nadzvednout spolehlivě. Hádáte správně, hovořím o věcech nikoli děsivých, nýbrž otravných. Mnohdy tak otravných, že dovádějí až k zuřivosti. A dle mého názoru jsou takovéto prvky snad ještě horší než ty největší strachy. Proč? Inu, setkáváme se s nimi každý den, jsou všude a je težké se jim bránit.

Číst dál…

První rok v Bradavicích – Část 2.

Napsal/a Madeleine Maria Mallory     Rubrika: Drobty, Havraspár

První rok v Bradavicích

Část 2. – „Obyčejný“ školní den

Číst dál…

Reportáž ze školní exkurze k Lovcům pokladů

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Drobty, Havraspár, Nezařazené

Je téměř 10 hodin ráno 8. února 2089. Teplota bloumá někde pod nulou a na nádvoří Bradavického hradu se schází profesor Rein s pár studenty, kteří u něj navštěvují hodiny dějin pro šestý ročník, ale i jiní, kteří jsou prostě jen nadšenci do dějin (nebo se možná jen na chvíli chtějí dostat z hradu).

Číst dál…

Z deníku velkýho kápa

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Havraspár, Hnízdo

Až do jedenácti let jsem měla o famfrpálu jen okrajové povědomí. Mému životu vládly sporty mudlovské a nikdy mne nenapadlo, že bych se snad měla věnovat chytání nějakého míče a sedět u toho na koštěti. Míčové kolektivní hry nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ovšem to se po mých jedenáctých narozeninách mělo změnit.

Číst dál…

Kdo si hraje, nezlobí

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Havraspár, Hnízdo

Na začátku školního roku si studenti havraspárské koleje sedli, dali bystré hlavy dohromady a nalinkovali si aktivity na celý školní rok dopředu. Dobře, zas až tak pilní nebyli, ovšem vznesli několik nápadů a tipů na to, jak trávit své volné chvíle na Hradě. Kromě toho, že se rozhodli sportovat, zalíbila se jim i myšlenka hraní společenských her.

Číst dál…

První rok v Bradavicích – Část 1.

Napsal/a Madeleine Maria Mallory     Rubrika: Havraspár, Hnízdo

Poznámka šéfredaktora Wilsoňáka: Série „První rok v Bradavicích“ k nám zavítala od nadané mladé modré žurnalistky Madeleine snad jako na zavolanou. Jsem přesvědčem o tom, že něco takového nám v Bradavičníku již dlouho chybělo. Však každý z nás si prošel něčím podobným, a tak věřím, že pro Vás, čtenáře, bude snadné se s Madeleininými postřehy a pocity identifikovat. Na nic tehdy nečekejte a neváhejte se pustit do čtení!

První rok v Bradavicích

Část 1. – Odjezd a rozřazování

Číst dál…

Lenost

Napsal/a Michael J. Wilson     Rubrika: Havraspár, Na křídlech fantazie

V první řadě bych chtěl říct, že já jsem extrémně líný člověk. Na jednu stranu sice hrozně rád pomáhám svému okolí, na tu druhou bych ale nejradši splynul s gaučem, když mě máma poprosí, abych doma trochu poklidil nebo umyl nádobí. V takových situacích sklopím hlavu a předstírám, že jsem neviditelný.

Číst dál…

Prvé dni v zvláštnej spoločnosti

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Havraspár, Hnízdo

Môj život bol donedávna pokojným, tak pokojným ako život mudlovského dieťaťa môže byť. A ostal by pokojným zrejme ešte veľmi dlho, lenže to by k nám do dvora nesmela priletieť cudzia sova so zvláštnym listom… Svoj prvý list do Bradavíc som spálila rýchlejšie, ako si ho otec všimol, druhú sovu som však nechytila a tak začal môj príbeh. Otec ma nasadil do auta a odviezol ma do Londýna a na Šikmej uličke som zažila svoj prvý kultúrny šok. Nevedela som, čo odo mňa ten divný chlapík v starom obchode chce, keď mi začal do ruky pchať akýsi kus dreva, ktorý, ako som neskôr zistila, nazývajú prútikom…

Číst dál…

\par