Bradavičník

Na Vánoce tohoto roku jsem se těšila víc, než na ty ostatní. Znamenalo to, že čtyři dlouhé měsíce plné učení hodím za hlavu a konečně strávím trochu času v obýváku, zabalená do tlusté deky, s teplými ponožkami na nohou a u krbu. Měla jsem naplánováno, že s rodiči upeču cukroví, tentokrát – bez keců – ozdobím Vánoční stromeček a výjimečně nebudu štěkat na sestru, kdykoli se ke mně přiblíží na víc jak pět metrů. Naplánovala jsem si zkrátka krásnou domácí pohodu, koulovačky, sledování sněhu za oknem a válení sněhuláka. Po nastoupení do vlaku jsem cítila jakousi pohodu u srdíčka.

Číst dál…

Řeknu vám, ten článek evoluce, kterej zařídil, aby lidé neprožívali zimní spánek, bych nejraději proklela. Respektive toho pána/paní/mimozemšťana/všemocného/­vyberte si. Jistě jste si toho také všimli, na dveře začíná klepat zima. Což by leckdo označil za rakovinu. Pro mě to představuje ale nekonečnou zásobičku rýmy zdarma. To otravuje nejenom moje spolubydlící, ale také osadníky, kteří se mnou sdílejí hodiny. Ze všech se staly ze dne na den bacilonosiči, po ruce mají svoje navlhlý kapesníčky se zelenym poselstvím a člověk se ve velký síni nemůže ani najíst, aniž by mu při tom na jídlo neprsknul nějaký ten příslib chřipky.

Číst dál…

Modrý šéfredaktor se omlouvá za zdržení se zveřejněním článku a slibuje svou nehynoucí aktivitu v budoucích měsících a letech.

Znáte to. Na konci školního roku se nemůžete dočkat, až ta šaškárna s těma zkoušma skončí a vy si užijete dva krásné a dlouhé měsíce prázdnin. Budete se chodit koupat, na procházky, začnete běhat a dělat něco pro svoje zdraví. Budete jíst tak, aby to vašemu tělu co možná nejméně škodilo! (Ach, jsme naivní, že?) Plus vás přestanou ve snech strašit nedodělané úkoly a profesoři, co řvou, že takhle to nejde a že hloupější a horší třídu za celý svůj život neučili. (Kecaj, když jste ve třídě vy, nemůže bejt tak špatná, ne?)

Konečně začíná volno a vy ve snech vídáte sebe, jak běháte po rozkvetlé louce, koupete se v jezeře, v bazénu, užíváte si chvilek se svými kamarády a všechno je krásné a dokonalé. No, není?

Není.

Tady máte pár důvodů, proč nesnáším léto.

Číst dál…

Stejně jako v minulých letech, i letos vás redaktorský tým Bradavičníku vítá v novém školním roce!

Číst dál…

Koncem listopadu roku 2087 se konal Havraspárský slet, který, jako obvykle, pořádala absolventka Školy čar a kouzel v Bradavicích – Selena Lawry. Na víkend, kdy se slavil Den svatého Ondřeje, si pro nás připravila nejen spoustu zábavy, ale také hromadu dobrého jídla a kopec dobré nálady. My všichni z Havraspáru jsme měli radost, že jsme Selenu mohli zase vidět. A pro vás ostatní je tu malý rozhovor, který jsem dovezl přímo ze Sletu.

Číst dál…

Zima podle kalendáře začíná až 21. prosince, my všichni však víme, že je to už o mnoho dřív. Přes den začíná být větší a větší zima a přes noc jdou teploty dokonce do mínusu. Na nádvoří se scházející první studenti netrpělivě očekávající sníh a u krbů se tísní ti, kterým zima vadí. Zima ale není jen o sněhu, protože v tomto období je také hodně nemocných lidí.

Číst dál…

Rozhodla jsem se napsat článek do Bradavičníku, ve formě rozhovoru. Napsala jsem Felixovi Fortunatti, zda by byl tak laskav a odpověděl mi na pár otázek. Vybrala jsem si ho z toho důvodu, že mi připadalo zajímavé, dozvědět se něco o pohledu nováčka na Bradavickou školu čar a kouzel a její okolnosti.

Číst dál…

Někomu koupí zvíře rodiče, jiný nemá žádné a ten další o něj ani nestojí. V Bradavicích je zvířat ale přímo ráj! Když jdete po schodech, občas na nich uvidíte kočku prohánějící myš nebo kvákající žábu, která se na hradním schodišti ztratila. Ale ani u nás v ložnici to není lehký oříšek pro toho, kdo nemá zvířata rád. Přestože je nás v ložnici jen šest, hemží se to tam hned několika zvířaty. I já sama vlastním kočku a sovu. Jedna spolubydlící má žábu a ta další má také kočku (v tomto případě nutno podotknout, že se nespřátelily).

Číst dál…

Milí čtenáři, jakožto dvoutýdenní prvák jsem se po dlouhém uvážení pokusila o něco jako rozhovor s naší kolejní profesorkou Luciou Anderson. Inspiraci jsem hledala ve výtiscích předešlého Bradavičníku.

Číst dál…

Jak jste prožívali den, kdy jste se dozvěděli, že jste opravdu kouzelníci? Byli jste šťastní, nemocní, nebo smutní? Nevím, jak vypadal váš den, ale můj byl následující: vzhledem k tomu, že pocházím z rodiny, která je v podstatě celá prolezlá magií, dopis jsem očekávala s dávkou neochvějné jistoty. Jeho přítomnost měla být samozřejmostí.

Číst dál…