Ať chceme nebo nechceme 1.9.2084 začal nový školní rok, který bude pro část bradavických obyvatel první, který na Škole Čar a kouzel v Bradavicích stráví. Mluvím především o nás, o prvácích. Ty každoročně čekají v tento slavnostní den dva rituály, které jistě všichni dobře znáte. Takhle vše vypadalo očima jednoho, dnes již modrého prváka.
Letní prázdniny, které jsou už nenávratně v tahu, jsou znakem záplavy nováčků v kouzelnické části Londýna a taktéž jejich všetečných dotazů směřovanými na starší studenty. Jak to tedy vypadá na legendární Příčné z pohledu starších studentů (respektive staršího studenta)? Číst dál…
Úvodní slova šéfredaktorů jsou zde proto, aby vám zvedly náladu a aby uvedly Bradavičník do dalšího školního roku… a také proto, aby se mohli šéfredaktoři vyblbnout. V tomto školním roce jsou to sice šéfredaktorky, které neblbnou, nýbrž tvoří, každopádně jako každý rok mají na srdci a na papíře stále to samé. A co, to se můžete dočíst… zde…
Revoluce, která v posledních dnech proběhla na našem ústavu, nám ukázala, že jedící nástroje se dají použít i jiným způsobem, než bývá obvyklé. Ale jak je to s jejich využitím doopravdy?
Denně kolem nich chodíme, avšak pozornost jim věnujeme jen tehdy, kdy nás sami osloví nebo se mezi nimi zvedne vlna tak velká, že nelze si jí nevšimnout. Avšak jaké jsou jejich osudy? Co si myslí o stavu školy? Jaké mají názory na nejnovější zvraty v našem společenství? Další z výpovědí obrazů je na světě!
Jak určitě víte, sedmnáctý den měsíce března je dnem sv. Patrika, který se neobejde bez pořádné oslavy. V podvečerních hodinách se tedy pár studentů zúčastnilo i kedlubnokopané – zvláštní obdoby mudlovského fotbalu, při které se místo normálního míče kope do obrovské zeleniny. A jak to dopadlo? Čtěte dál a dozvíte se zajímavé a samozřejmě úplně nepředvídatelné věci! Číst dál…
Čtrnáctý únor. Pro některé normální den, pro jiné zvláštní den, který je třeba oslavit se svými milými… Den svatého Valentýna.
Nevím jak vy, ale já tyhle svátky vážně nemám rád. Všechno je zahaleno do růžového oparu, všude samá srdíčka. A většina věcí se nachází v jedné ze tří barev – bílá, růžová nebo červená. Všichni kolem na sebe hážou zamilované pohledy a dokonce i obrazy se chovají mileji, než obvykle. Najdou se ale i takoví, kteří na tohle všechno koukají nechápavě či dokonce i pohoršeně. Je ale tenhle svátek vůbec bezpečný? Číst dál…
Ne poprvé se mi ukázalo, že jsou lidé nevychovaní. Stává se to pořád a to i mimo hradní zdi tohoto ústavu. Avšak v den, kdy mi zrovna nebylo do smíchu, jsem si této problematiky začala všímat o to pečlivěji a naskytl se mi velice nepříjemný fakt – studenti, ale také profesoři až neuvěřitelně často skáčou do řeči. A já se na tuto problematiku rozhodla napsat krátký, stručný a snad jasný fejeton. Číst dál…
Možná už vás také napadla ta otázka: Jak si asi na kouzelnický život zvykali studenti ze tří různých rodin, buď z té, kde kouzlí oba dva z rodičů, z té, kde kouzlí jenom jeden z rodičů anebo z té, kde jsou oba rodiče mudlové? Ano? Pak čtěte dále, odpověď (snad) najdete v následujícím článku… Číst dál…
Při sestupu po schodišti na cestě do Velké Síně jsem narazila na bandu nových studentíčků a napadlo mě: Jak to dělají, že mají při vší té práci se poflakovat po hradě? Potom jsem se zapřemýšlela i nad dalšími otázkami, na které bych chtěla znát odpověď (a rozhodně nebudu sama). Každý z nás si prvním ročníkem prošel, ročníkem, kdy nás nikdo neznal, a začínali jsme od nuly. Jak tedy vidí kouzelnický život právě oni? Na pár otázek mi odpověděli studenti Christian W. Leighton a Michael E. Cypher z Havrspáru, Arishell Clouser a Renee Ren Richardová z Mrzimoru (s malým přispěním studentky Helly Chaos Small) a Leo Jay Mason, Abbie Claire Taylor a Faye Amelia Dobrev z Nebelvíru.