Akiste sa k vám už donieslo, že hrad postihla akási epidémia. Únava, citlivosť na svetlo či kašeľ sú len niektoré z príznakov. Situácia je dokonca taká vážna, že na ošetrovni bola vyhlásená karanténa. Zakázané sú všetky návštevy a tak sa nemožno diviť, že študenti sa na ošetrovni nudia. Tí s príznakmi sa často rozhodnú, že na ošetrovňu nezájdu, bezhlavo pobehujú po hrade a infekciu šíria ďalej. Vedenie sa nám snaží nahovoriť, že sa jedná o neznámu nákazu, no je tomu skutočne tak?
Dám vám hádanku…je to maličké, má to veliké černé oči, delší převislé uši, křivé nožky, pisklavý hlásek, špinavou košilku a bosé nohy a pořád to má hlad.
Áno, áno. Máme tu opět nový školní rok! A s ním i pár změn, o kterých se můžete dočíst níže. Nicméně já si pro vás připravila takové shrnutí o zahajovací slavností, jelikož byla věru zajímavá!
Rok se s rokem sešel a tak se i naše redakce opět dala dohromady a začala pilně pracovat na svých článcích a nápadech, se kterými Vás v průběhu tohoto školního roku ráda seznámí. Prvně se ale sluší a patří všechny staré i nové studenty přivítat. Nesníme zapomenout i na naše profesory a další obyvatelstvo hradu. Této úctyhodné činnosti se chopili šéfredaktoři a každý za celou redakci se s námi podělil o několik řádek. Číst dál…
Doufám, že se kolegové šéfredaktoři nebudou zlobit, když se jménem celé redakce tohoto školního časopisu rozloučím i za ně. Číst dál…
Na koľajnej nástenke sme sa mohli dočítať o zaujímavom výlete. Niektorý z nás sa už nvedeli dočkať, iný nad tým len ohrnuli nosom. Tí, čo na tomto výlete boli, budú mať pekné spomienky na celý život, ostatní nevedia o čo prišli.
Študenti havraspáru mali dnes (13.4.2081) jedinečnú šancu, pri ktorej by z pozemkov školy prešli do sovieho centra v západnom Škótsku! Ak Vás to zaujíma a chcete vedieť viac, čítajte ďalej. Číst dál…
Viděli jste to taky? To nevinné, pozitivní oznámení na nástěnce školy o Velikonocích? O zvířátkách, vajíčkách, spokojených a rozradostněných studentech? S podpisem studentské rady? A jeho skutečně všechno tak nevinné, jak to vypadá? Číst dál…
Vždy, když procházím chodbami naší školy, vidím kolem sebe stovky uspěchaných lidí. Míří rychle za svým cílem, nekoukají okolo sebe a mnohdy si ani neuvědomí, kolem jaké krásy prochází bez povšimnutí. Mrzí mě, že nikdo nevěnuje pozornost ani obrazům na stěnách, ani vitrážím v oknech, ani samotným kamenným zdem. Zkoušeli jste se někdy zaměřit na ty prazvláštní staré ohlazené kameny, které sténají, když fouká vítr? Na třetí prkno zleva od knihovny v klubovně s podivným sukem, který příšerně vrže, sotva se na něj podíváte? Co když se nám hrad snaží něco říct?
Není tomu dávno, co jsem si v klidu seděla na hodině bylinkářství, šťasně dumala o nesmrtelnosti běhnice a skládala veverku ze zadání domácího úkolu do přeměňování. Pak přišla naše profesorka, jejíž jméno nechceme zveřejnit, abychom ji nepoškodili (takhle jste myslela tu kamufláž s vaším jménem, paní profesorko al’Mearová?) a zadala nám, jako každou hodinu, úkol. Jednoduchý, nijak intelektuálně ani fyzicky náročný… ale podezřelý! Asi jsem už postižená z neustálého odhalování skandálních událostí na hradě, ale v případě přebírání deformovaných semínek jakési podivné rostliny takříkajíc „čuju zradu“. Co že jsme to vlastně měli dělat? Číst dál…
Určite niektorých z Vás zaujíma pôvod paní profesorky Al’Mearové a čím jej urobiť radosť. Prinášam Vám teda exkluzívny rozhovor s pani profesorkou Al’Mearovou. Že sa vám to neoplatí čítať? Veď uvidíte čo všetko sa dozviete… Číst dál…